Popsal Linné v roce 1753.
Vytrvalá bylina, 5–50 cm vysoká, dolní listeny na okraji a špičce se suchomázdřitým lemem, lodyhy většinou vícekvěté (3–5 květů), jen dole větvené. Květy modrofialové až fialové, vnější okvětní cípy s červenohnědým žilkováním, kvete v dubnu až květnu.
Rozšíření:
Ekologie:
Roste na výslunných skalách a stráních, ve světlých keřovitých porostech. V jižních Karpatech stoupá až do subalpinského pásma.
Druh je velice variabilní, popsána byla řada poddruhů, z nichž jsou ale některé taxonomicky sporné.
- Iris aphylla subsp. hungarica - květy před rozkvětem nící
- Iris aphylla subsp. dacica
V rámci Čech byly popsány tři poddruhy, jejich taxonomická hodnota je však sporná:
- Iris aphylla subsp. aphylla (syn.: Iris bohemica) k. bezlistý pravý - lodyha 20–50 cm vysoká, listy zdéli nebo i delší než lodyha, tobolky 6hranné, výskyt v Chuchelském háji, u Budyně, Mladé Boleslavi,
- Iris aphylla subsp. fieberi (Seidl.) A. et Gr., k. bezlistý čedičový – lodyha 10–30 cm vysoká, listy zdéli nebo i delší než lodyha, tobolky se 3 brázdami, výskyt na čedičových skalách v Českém středohoří,
- Iris aphylla subsp. novakii Soó, (syn. I. aphylla monantha Novák) k. bezlistý Novákův – lodyhy 10–30 cm vysoké, jednokvěté, listy kratší než lodyha, výskyt na opukových stráních (Podřipsko).