Iris spuria a příbuzné druhy – význam pro kulturu

Mobilní verze

Autor: Milan Blažek

U nás patří Iris spuria ke smutným případům vyhynutí, daného nikoli nadměrnou náročností na životní podmínky, ale vazbou na prostředí, vhodné pro zemědělské využití. Při pěstování nepředstavuje mimořádné nároky a navíc díky velké plodnosti, která je společná všem jemu blízce příbuzným druhům kosatců, dává každoročně velký počet semen. Takže je skoro nepochopitelné, proč se vzhledem ke své atraktivitě a současně i vzácnosti nezařadil mezi často pěstované rostliny. A ještě nepochopitelnější je, že v kultuře nejběžnějším druhem této skupiny v zahradách, a zejména v botanických zahradách je sice podobný, ale podstatně méně pohledný, i když velmi vitální východoevropský Iris halopila.

Botanicky patří Iris spuria k podrodu Limniris, series Spuriae (Diels) Lawrence. Je to svébytná a početná skupina druhů severní polokoule, rozšířená od severozápadní části západní Evropy po Střední Asii, s větším počtem druhů ve východní části tohoto areálu.

U nás je mu blízce příbuzný jediný druh, kosatec trávolistý - I. graminea.

 

V zahradách a zahradnicky nejvýznamnější druh je I. orientalis, ale pěstují se i další druhy. Jejich výhoda je snadné pěstování a snadné množení semeny.

Charakteristickým znakem I. spuria a jemu příbuzných druhů jsou dřevité, uprostřed ročních přírůstků nikoli  výrazně ztloustlými oddenky (na rozdíl od druhů s kartáčky). Na stonku bývá nepříliš velký počet květů, ve srovnání se stejně rozměrnými kosatci jiných skupin je nejmenší.

Česky se Iris spuria nazývá kosatec žlutofialový a nebo nepěkným jménem kosatec zvrhlý na základě hledání ekvivalentního výrazu k vědeckému názvu. Skoro by si ale zasloužil jméno kosatec smutný vzhledem ke svému osudu. Údaj o výskytu na jižní Moravě už patří k nenávratné minulosti. O něco lepší situace je na Slovensku. Tam je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy, uchoval se na lukách severně a východně od Štúrova.

 

Iris spuria spuria

 

Taxonomické pojetí Iris spuria je dost různorodé. V současné době stěžejní díla jako Flora Europea toto jméno vztahuje k jednomu širokému druhu s poddruhy. Jejich odlišení je někdy snadné, jindy, zejména bez informace o původu v přírodě, problematické.

Základní druh Iris spuria L. je nyní posuzován jako agregátní taxon.

Typický Iris spuria, resp. Iris spuria ssp. spuria je taxon rozšířený v západní Evropě, od Dánska přes Francii až po jih středního Slovenska a Maďarska.

Iris spuria spuria

V jihozápadní  Evropě, v jižní Francii, se vyskytuje blízký Iris maritima. Naše zkušenost nepotvrzuje takovou blízkost středoevropským rostlinám, aby bylo možné je vzájemně zaměňovat. Jde ale jen možnost porovnat materiálem ze dvou lokalit, což nestačí k dostatečnému posouzení. Iris maritima z jižní Francie je na rozdíl od rostlin ze Slovenska ranější, nižší a v květech je nápadné výrazné žilkování rozšířené koncové části vnějších okvětních lístků.

Iris maritima

 

Iris spuria je vysoký kolem 60cm, květy jsou modrofialové se žlutým jazýčkem a s výrazným žilkováním, přecházejícím v souvisle zbarvený vrchol vnějších okvětních lístků. Vnitřní jsou  rovněž fialové, jednobarevné. Na stonku bývají tři až čtyři.

 


Druhy zahrnované do kosatce žlutofialového s.l. jsou si vzájemně někdy více a někdy méně blízké i cytologicky. Mohou se rozdělit na základě počtu chromosomů. Jejich uvedení může usnadnit orientaci v příbuzenských vztazích a v možnostech mezidruhových kříženích, ale také zkomplikovat. U některých skupin rodu Iris cytologické poměry pomáhají k pochopení taxonomických vztahů. Zde si tato problematika zaslouží bližší studium. Tak např. u I. spuria s.s. je známý počet 2n=22, u jemu podobných východoevropských až asijských druhů je 44, ale v západní Evropě a také v Kavkazské oblasti jsou známy dva druhy s vlastním areálem, které mají odlišný somatický počet chromosomů - 38.

Všeobecně lze tyto kosatce charakterizovat jako rostliny trsnatého růstu se vzpřímenými,  úzce rákosovitými listy v šířce 1,5-3 cm a v délce 60-100cm. Stonky jsou stejně dlouhé nebo cca o 1/3 převyšují vrcholy listů, které jsou často převislé.

Nepěstují se příliš často, ale tam, kde se vysadí, prosperují řadu let, v čemž se liší od kosatců sekce Iris (kosatců s kartáčky). Vyznačují se většinou bohatou tvorbou semen. Jejich tobolky jsou 3-6 cm dlouhé a mají průměr až přes 2cm. Od ostatních kosatců se poznají podle křídlatých hran každé ze tří chlopní. V době zralosti jsou dřevité a tak běžně ne zcela vyprázdněné plody přečkávají do příští sezony. Semena jsou četná, v jednom plodu často přes 50 a mají charakteristický vzhled: na povrchu mají odstávající průsvitnou slupku – osemení. Jejich klíčivost je velmi dobrá, ale růst semenáčů dost pomalý. Květů se dočkáme až po třech i více letech.

Všechny plané druhy nejsou stejně otužilé, ale při dostatečné péči se jim v zahradě dlouhodobě daří. Množivost semeny je výhodná, lze je snadno postupně obnovovat. Udržení druhu v kultuře napomáhá samosprašnost. Význačná je početnost nasazených plodů – u některých nasadí téměř všechny květy. Pro sběratele v přírodě je výhodné přetrvávání plodů do příští sezony, podobně jako u I. sibirica a jemu příbuzných druhů. Zdřevnatělé tobolky se totiž do značné míru uchovávají do příští sezóny vcelku a tak se navíc zajišťuje jejich postupné, nikoli jednorázové vysemeňování jako u kosatců s kartáčky. To je samozřejmě biologicky výhodné.

U subspecií I. spuria se často setkáváme s jejich uváděním pod původními druhovými jmény. Proto uvádím tyto názvy oba, a starší ale dosud běžný pro jednoduchost na prvním místě.

 

Druhy s 2n=22

Iris spuria v typické subspecii - I. spuria subsp. spuria je jediným druhem skupiny s 2n=22.

Byl zmíněn již v úvodu, proto jen souhrnně:

Je vysoký 50- 80 cm, barva květů je fialová, s výraznějším žilkováním a žlutým jazýčkem. Syn. I. subbarbata Joo, I. spuria var. danica Dykese, I. spuria var. subbarbata (Joo) Dykes.


Druhy s 2n=44

Iris carthaliniae Fomin =Iris spuria ssp. carthaliniae (Fomin) Mathew. Má nevelký areál v Gruzii. Květy jsou modré s okrouhlou bílou modře žilkovanou koncovou částí, výška je90-100 cm, a je to dekorativní a velmi otužilý druh. Prosperuje na témže místě bez přesazování desítky let.

 

Iris carhaliniae

 

Iris  halophila Pallas = Iris spuria ssp. halophila (Pall.) Mathew et Wendelbo

je běžný zejména v botanických zahradách. Vyznačuje se světle žlutými květy v různých odstínech a jejich okvětní lístky jsou poměrně úzké. Výška je 40-90 cm.

Vyskytuje se v oblast při ukrajinsko-ruské hranici a na jihu se uvádí z oblasti východně od Krymu.

Ve východní části areálu, v jižním Kazachstánu a jihovýchodním Uzbekistánu, jsou velmi blízce příbuzné kosatce, s týmž počtem chromosomů, a s větší barevností květů, označované jako I. sogdiana.

I. halopila je označován i jmény I. desertorum, I. gueldenstaedtiana, I. stenogyna považovanými za synonyma.

Barva květů světle žlutá, vzácněji zlatožlutá a u I. sogdiana je spíše smetanová, a ojediněle i fialová. Ten je rozšířený v a v jižním Kazachstánu.

 

Iris halophila

 

 

Iris  musulmanica Fomin = Iris spuria ssp. musulmanica (Fomin) Takht. roste v Arménii a přilehlé části Ruska, v Azerbajdžánu, v Iránu a v Turecku. Je vysoký 40-90 cm a květy jsou sytě fialové s výraznějším žilkováním. Občas jsou bílé, ale ve všech případech mají opět žlutý jazýček, charakteristický pro tuto skupinu.

Za synonyma se považují jména I. daenensis, I. klattii, I. violacea, a řadí se sem i v kultuře šířený světle fialově kvetoucí kosatec neznámého původu, vysoký 50-100cm, označovaný jako  I. lilacina Borbas.

 

Druhy s 2n=38

Iris demetrii Akhverdov et Mirzoeva =Iris spuria ssp. demetrii(Achv. & Mirzoeva) Mathew z Arménie a Azerbajdžanu má květy modrofialové s úzkým jazýčekem a žilkování je  méně výrazné než u podobných druhů. Uvádí se i bělokvětí jedinci. Výška je 70-90 cm.

Někteří autoři jej přiřazují k I. carthaliniae jako I. carthaliniae subsp. demetrii (Akhv. & Mirz.) Mathew. Tam však neodpovídají cytologické poměry.

 

Blízký vztah k Iris demetrii  má Iris notha M. Bieb – I. spuria ssp. notha (M. Bieb.) Aschers. & Graebn., rovněž z Kavkazské oblasti. 

 

Iris maritima Lamarck = I. spuria subsp. maritima (Lam.) Fourn. se vyskytuje ve středním Španělsku a jižní Francii. Jeho modrofialové květy s výrazným žilkováním na bílém podkladu rozkvétají na stoncích vysokých 30-50 cm.