Autor: Milan Blažek
Druhy s 2n=40
S kosatci, zahrnovanými do Iris spuria s. l., je příbuzná skupina asijských kosatců s 2n=40. Jsou to vesměs mohutnější rostliny se smetanově bílými květy se žlutým jazýčkem nebo sytě žluté až zlatožluté kosatce, které pravděpodobně patří k pradávným pěstovaným rostlinám. To ztěžuje jejich pochopení: část druhů byla popsána jako importovaní jedinci do západní Evropy, bez znalosti původních planých populací.
V Evropě se tedy nenajdou v původním přírodním stavu, ale zato se rozšířily v zahradách ve všech částech světa, kde jsou pro ně podmínky.
Mezi nimi je nejdůležitější I. orientalis, kosatec východní, který je pro přímé pěstování i pro šlechtění daleko nejvýznamnějším druhem série Spuriae.
U nás se v zahradách dříve šířil pod jménem Iris ochroleuca, zatímco současný jménem I. orientalis se v té době označoval Iris sanguinea. Rozdíl byl v autorech botanických, vědeckých názvů /teď je již přijímání této nomenklatury stabilizované.
I. orientalis Miller má květy smetanově bílé s výrazným žlutým jazýčkem na 60-90 cm vysokých stoncích.
Syn. I. albida, I. ochroleuca
Je pro něj charakteristická smetanově bílá barva se sytě žlutým jazýčkem. Přestože kosatce této skupiny nejsou závislé na opylení cizím pylem, a tedy není extrémně podporován rozvoj variability tak jako u cizosprašných druhů, s určitými odchylkami se můžeme setkat i při jen malé možnosti nahlédnout do přírodních poměrů.
V Turecku se vyskytuje I. orientalis i na lukách v kulturních centrech, jako např. v Milétu, jichž věk se měří tisíciletími. I variabilita může být ovlivněna původem: nedaleko v louce u silnice byly z autobusu mezi bílými květy vidět i žluté, které se u tohoto druhu nezmiňují.
Iris crocea Jacquemont ex Baker se dostal do Evropy z Kašmíru, kde ale mohl být možná zplanělý. Je vysoký až 150cm, květy mé sytě zlato-žluté, a kvete pozdě, až v červnu. Byl popsán také jako I. aurea.
I. monnieri De Candolle má podobný botanický charakter. Údajně byl introdukován do západní Evropy z Rhodosu, výška je 100-127 cm, květy má citrónově žluté. Přepokládá se hybridní původ, v zahradě však býval, podobně jako předchozí, jedním ze dvou prvních velkokvětých kosatců se žlutými květy v kultuře.
Iris xanthospuria Mathew et Baytop má menší květy než předchozí druhy této skupiny, v sytě žluté barvě. Původně, předtím než byl ohodnocen jako samostatný druh, byl označován jménem Turkish Yellow´.
V našich podmínkách roste bez problému, avšak s výrazně menší vitalitou oproti I. orientalis.
