Popisovat tento druh podrobně není nutné: je všeobecně známý a navíc nezaměnitelný s kterýmkoli jiným druhem. Je to nevelká rostlina se srpovitě zahnutými listy širokými kolem 2cm, s výrazně vystupujícími podélnými žilkami. Tuto vlastnost společně se zelenými listeny bez suché koncové části lze považovat za jeden ze základních diakritických znaků druhu. Stonek převyšuje listy, dosahuje výšky 40-50cm, má tři a vzácně i čtyři květy na vrcholu, a po dvou na dvou až třech dále nevětvených postranních větvích. Dolní může mít na vrcholu i 3 květy.

 

Ty jsou nevonné, široké kolem 5-6cm, a mají typickou dvoubarevnost, na základě které se tento druh nemůže zaměnit s žádným jiným druhem rodu: odtud jeho vědecké jméno Iris variegata. Od něj se odvozuje i české jméno kosatec různobarvý. V několika slovanských jazycích se nazývá kosatec pestrý. Jméno kosatec různobarvý je méně výstižné, může se vztahovat i k severoamerickému druhu Iris versicolor.

Vnitřní okvětní lístky jsou světle až sytě žluté s jemným hnědofialovým žilkováním v nehtu. Vnější jsou bělavé s výrazným hnědým žilkováním, které se v různé míře slévá směrem k vrcholu okvětních lístků do souvislé hnědé plochy. Ta má u okraje žlutý lem. Kartáčky jsou žluté.

Rozšíření: Druh má poměrně malý areál ve střední jižní a východní Evropě a místy je velkou vzácností. Od míst svého nejzápadnějšího výskytu v jižním Německu proniká přes Českou republiku, panonskou část Rakouska, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko na východě do Moldávie a na západní Ukrajinu.  Na jihu zasahuje přes země bývalé Jugoslávie do Bulharska.

V Čechách byl uměle vysazen a zplaněl v Českém krasu a Českém středohoří.

Ekologie: Roste ve stepích, na výslunných stráních, v lemech a na světlinách teplomilných doubrav, na písčinách, v pásmu od nížin až do pahorkatin. Kvete od května do června.

Ohrožení a ochrana: Kosatec různobarvý je silně ohrožený druh naší květeny, z hlediska zákona je chráněn ve stejné kategorii. Na Slovensku je řazen k druhům zranitelným, i zde je chráněn zákonem

Variabilita Iris variegata

Barevná variabilita na  jednotlivých lokalitách není zdaleka tak výrazná jako u kosatce nízkého, ale je mnohem významnější geograficky a tedy i taxonomicky.

Tato variabilita se odrazila i v botanických popisech rostlin z nejrůznějších částí jeho přirozeného areálu: existuje kolem deseti druhových jmen, která se vesměs považují za synonyma I. variegata.

Řada těchto jmen pochází z Rumunska, kde v třicátých a čtyřicátých letech minulého století prof. J. Prodán popsal z Rumunského území velký počet nových druhů rodu Iris. Situace se zkomplikovala tím, že jejich autor příliš nerozlišoval plané a pěstované rostliny a popisy se  často vztahovaly na nalezené zajímavé jedince, nikoli na skutečné populace. Bohužel z jeho práce se nic neuchovalo kromě popisů. Pátrání po jakýchkoli rostlinách v botanické zahradě v Kluži, kde pracoval, již před čtyřiceti lety nevedlo dokonce ani k nalezení rostlin bez jmenovek.

 

Severní a jižní Iris variegata

Zatímco v severní polovině areálu jsou vnitřní okvětní lístky kromě nehtu čistě žluté, v balkánských zemích se vyskytují rostliny s více či méně zřetelným hnědavým zabarvením prolínajícím v jemných žilkách základní žlutou barvou. To platí zejména v Bulharsku a Makedonii, kde, podle toho, co jsem měl možnost vidět, již nenajdeme květy s čistě žlutými horními okvětními lístky. Jsou vždy jemně i hustěji hnědě žilkované, vzácně je dokonce jejich výslednou barvu možné označit za hnědou.

 

Je-li celý květ hnědě žilkovaný, byť v různých proporcích mezi vnitřními a vnějšími okvětími lístky, a dojde-li ke ztrátě žlutých barviv, vznikne fialový květ. Takové rostliny popsala J. Radenkova v Bulharské floře jako Iris variegata var. davidovii, a záhřebský prof. Horvat popsal z Galičice v Makedonii jako Iris reginae (po své manželce, která měla český původ). Tentýž autor popsal z Makedonie Iris rudskyi, který odpovídá běžnější formě jižní I. variegata - se žlutými i fialovými pigmenty.

Pozn.: v literatuře se běžně setkáme se zkomoleným jménem prof. Horvata na „Horvath“.

Na bulharské lokalitě Stenicite v Rodopech rostou spolu v jedné populaci rostliny se žlutými pigmenty v květech i bez nich. Ty žluté odpovídají zbarvení Iris rudskyi. Pokud bychom předpokládali, že jde o hybridní populaci, kde se spolu kříží dva druhy – I. rudskyi a I. reginae, pak by měly být známy populace, kde se každý z těchto druhů vyskytuje v čisté podobě. Bulharští kolegové se o takovéto situaci nezmiňovali. Bohužel o poměrech na Galičici jsem zatím detailní zprávy nenašel. Pokud se tam někdo dostane v době kvetení a najde je, byl bych za takovou informaci velmi vděčný.

Pravděpodobnější je, že jde o dvě jižní barevné formy téhož druhu, Iris variegata. Na tom se shodují i ti, kdo I. rudskyi a I. reginae považují za dvě odlišně zbarvené variety I. variegata.

Iris "reginae"

Samozřejmě ani v těchto populacích není naprostá jednota ve zbarvení, jednotlivé rostliny se od sebe liší odstínem a sytostí barev a hustotou žilkování.

Z Prodánových jmen rostlin, spadajících do I. variegata s.l., je známé např. jméno I. mangaliae, které je nyní všeobecně zařazováno mezi synonyma tohoto druhu. Pravděpodobně patřil k jižním formám I. variegata, ale konkrétní závěry by se mohly formulovat jen po detailním prozkoumání území, kde autor pracoval. Originální rostliny nikdo nemá.

 

 Iris "mangaliae"

 

Variabilitu I. variegata si můžeme přiblížit pomocí mezinárodně užívané zahradnické terminologie: typická I. variegata má dvoubarevný žluto-hnědý květ (v zahradnickém jazyce „zbarvení variegata“.

Ztrátou žlutých barviv u severního typu zbarvení květů vzniká typ zbarvení „amoena“ /bílá s fialovou/. Ztrátou fialových barviv se vyznačovala forma, před 150 lety popsaná z nyní již zastavěné části Budapešti jako I. leucographa /žlutá s bělavou/. Tato forma je nejspíš blízká typu zbarvení, který označujeme u zahradních kosatců souhrnným názvem „flavescens“.

U jižního typu I. variegata je časté zbarvení květů „blend bitone“  /dvoutónová s výrazně světlejšími vnitřními okvětními lístky/. Tam, kde se u původně žlutohnědého květu nevytvářejí žlutá barviva, vzniká zbarvení „violet bitone“, tedy zbarvení ve fialové barvě, která je podstatně výraznější u vnějších okvětních lístků.

U obou typů I. variegata může dojít k omezení všech barviv a vzniknou tak typičtí albíni.

 

 

Přírodní kříženci

Kosatec pestrý se může snadno křížit se dvěma skupinami planých kosatců, vyskytujících se v části jeho areálu. Nejvýznamnějším partnerem v křížení byl Iris pallida Lam., a případně také jemu blízce příbuzný I. illyrica Tom. Kříženci s I. pallida jsou známi jako nejstarší vysoké kulturní kosatce, místo jejich vzniku se jen předpokládá v Chorvatsku. V kultuře to ovšem mohlo být kdekoli. Kosatce se odedávna pěstovaly mezi okrasnými i mezi léčivými rostlinami.

Zaručená a prosperující hybridní populace přírodních kříženců I. variegata s I. illyrica patří k cennostem Velebitu /Iris x rothschildii Degen/. Mezi jednobarevnými i dvoubarevnými jedinci zde najdeme variabilitu, srovnatelnou s variabilitou prastarých kulturních hybridů a kultivarů odvozených od I. pallida a I. variegata v první polovině 18. století, a i archaických zahraních kosatců, které jim předcházely. Nejznámější z nich jsou I. sambucina, I. squalens, I. flavescens. Ty se stále ještě nacházejí ve výsadbách a případně i zplanělé u nás i v nejrůznějších částech Evropy.

Druhý směr křížení je velmi pravděpodobný s I. reichenbachii, zatím však nebyl v přírodě potvrzen, na rozdíl od nově popsaného Iris orjenii, který je zjevným spontánním křížencem I. pallida a I. reichenbachii na Orjenu v Černé Hoře.

Z evropských planých kosatců by se mohl pravděpodobně křížit s francouzským I. perrieri, ale prakticky to nepřipadá v úvahu vzhledem ke geografické vzdálenosti.

 

I. variegata v kultuře

Již dávno před objevem balkánských forem s barvou květů odlišnou od typického I. variegata byly v kultuře známy dvě barevné odchylky I. variegata: bělokvětá odchylka, u které chybí jak žlutá, tak i fialová barviva, a forma, postrádající žlutou barvu, kde se kombinuje bílá s fialovou.

První je známá jako I. variegata var. alba. U nás se pěstovala v zahradách doloženě již v polovině minulého století, před počátkem mimořádného rozvoje introdukce nejrůznějších kulturních i planých kosatců z kterékoli části světa. To, že již předtím zdomácněly, dokládá starší původ těchto rostlin.

Kosatce bez žlutých barviv jsou již 200 let známé pod jménem I. amoena. Není již možné zjistit, který klon konkrétně byl takto popsán, byl-li jeden a nebo bylo-li jich víc, a byly-li to rostliny /kromě barvy květů/ se všemi diakritickými znaky I. variegata. U nás se takové rostliny v přírodě ani v kultuře pravděpodobně nikdy nevyskytovaly. Všechny rostliny s charakteristikou I. amoena získatelné v minulém století ze zahraničních sortimentů byly již identifikovatelné jako kultivary známého původu.

Nedávno se podařilo získat z Německa rostlinu bez zjevného podílu kosatce bledého na jejím původu. Vzrůstem a listeny, které vždy prozrazují vztah k planým rostlinám, se tato rostlina podstatně liší od známých kultivarů v podobné barvě květů.

I když pěstování tohoto druhu neklade příliš velké nároky, v zahradách se s ním v čisté podobě setkáme jen vzácně, vlastně jen u sběratelů, a příležitostně v oblastech, kde roste v přírodě. Naopak hybridní kosatce, na něj navazující, najdeme všude.

Byl totiž jediným historickým zdrojem žlutých barviv zahradních kosatců. Tedy přesněji řečeno vysokých zahradních kosatců - těch, které se nyní řadí do Iris barbata skupiny Elatior. 

Od něj pocházejí žlutá barviva přítomná v nejstarších kulturních kosatcích počínaje prvními dvoubarevnými hybridy s I. pallida, popsanými pod druhovými jmény I. x squalens, I. x sambucina, I. x lurida a samozřejmě také I. x flavescens, který má jenom žlutou barvu, byť velmi světlou. Iris variegata je i zdrojem dvoubarevnosti historických diploidních hybridů, kde chybí žlutá barviva, ale kde vnější okvětní lístky jsou výrazně tmavší než vnitřní. Platí to dokonce i o rostlinách, barevně podobných I. x germanica.

 

Zbarvení vnějších okvětních lístků může mít u potomků I. variegata nejrůznější charakter: od žilkování podobného jako je u planého druhu, po souvislé zbarvení, kde žilky již jsou téměř úplně nahrazeny souvisle zbavenou plochou.

Hybridní rostliny podobné původnímu druhu méně zasvěcení posuzovatelé často označují jako I. variegata. Oprávněněji se názvem variegata, ovšem již ne jako druhovým názvem, dlouho označoval typ zbarvení se žlutou + hnědou nebo i fialovou barvou rozdělenou mezi horní a dolní polovinu květu. Na tetraploidní úrovni jejich šlechtění nebylo snadné a také jejich kvalita nebyla vždy povzbudivá, dokud se využívala recesivní kombinace barev získaná od tohoto druhu.

To se zásadně změnilo po zapojení genů jednobarevného I. reichenbachii, který má mimořádnou a nepředpokládanou schopnost potlačovat rozvoj antokyanů v horní polovině květu. Pak vznikají nejrůznější fenotypy dvoubarevných kulturních kosatců, připomínající I. variegata, mající však zcela odlišný genetický základ. Proto se již jen ojediněle označují jako skupina variegata, ale správněji jako skupina „bicolor“.

U nízkých a středních kulturních kosatců již vliv I. variegata není tak výrazný, spadají sem hybridní rostliny, které přenášejí žluté pigmenty také od I. pumila a I. lutescens.

Iris reginae, který vešel do kultury až v druhé polovině minulého století, je vzhledem ke své odlišnosti oceňován pěstiteli planých rostlin, a několik šlechtitelů ho používá i ke křížení. Existuje již několik kultivarů z něj odvozených.

Cytologická charakteristika

U I. variegata i jeho různých forem je všeobecně respektován jeho jednotný počet chromosomů - 2n=24, ale v literatuře lze najít i nepříliš pravděpodobný počet 48. Výsledky křížení s planými i kulturními diploidními kosatci potvrzují jen první údaj, tedy 2n=24. Přenos genů I. variegata ovšem pokračoval do tetraploidních hybridů s 2n=48, ale ty mají vedle I. pallida a I. variegata původ v druzích, podobných kosatci německému. Žádný tetraploidní druh kosatců, použitých ve šlechtění, není s I. variegata zaměnitelný vzhledem k tomu, že u žádného z nich nejsou v květech žlutá barviva.

 

 

---

---

 

Viz též:

Základní dělení archaických kosatců a užitá terminologie

• Hlavní rozdíly mezi dvěma skupinami archaických kosatců
• Proč respektujeme Linnéův I. sambucina, I. squalens a I. germanica

Archaické diploidní hybridní vyšší kosatce sekce Iris

• Iris pallida, kosatec bledý
• Iris variegata, kosatec pestrý
• Přínos k rozvoji hybridních kosatců
• Jména archaických hybridů skupiny pallida-variegata, popsaných jako druhy