Paeonia officinalis L. - pivoňka lékařská

Paeonia officinalis L. - pivoňka lékařská

(syn. : P. angustata Rouy & Fouc., ?P. commutata Wender, P. elegans Sabine ex Salm - Dyck, P. feminea Miller, P. festa Hort. ex Steud., P. fulgens Hort. ex Vilm., P. hirsuta Mill., P. monticola Jord., P. nemoralis Salisbury, P. peregrina var. officinalis (L. ) Huth in Engl., P. porrigens Reichb., P. promiscua Tausch, P. rubra Hort. ex Steud., P. splendens Hort. ex Vilm., P. subternata Salm - Dyckl, P. villarsii Jordan in Jordan&Fourreau)

Dorůstá výšky 35 – 50 (60) cm. Stonek je v mládí huňatý, později olysává. Listy jsou trojčetné s hluboce dělenými laloky, segmenty eliptické až opakvejčité. Horní strana listu je lysá, spodní strana může být huňatá nebo u některých pěstovaných klonů lysá. Květy (Ø 9 – 13 cm) obvykle růžové, fialové až purpurově červené, nitky červené, pestíky 2 – 3 (hnědě) plstnaté.

Rozšíření:

Roste od jihovýchodní Francie po Albánii. Roste v jižním Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku a na Istrijském poloostrově, Albánii, Chorvatsku a Itálii.

Kultura:

Pěstovala se jako okrasná a léčivá rostlina ve středověku. Plnokvěté kultivary byly známé již před rokem 1636. Do 19. století, před dovezením plnokvětých pivoněk z Číny, byla získána celá řada zahradních kultivarů. Například pařížská školka Charlese Verdiera nabízela v roce 1850 více jak 50 oddrůd. Dnes se jich pěstuje podstatně méně.  

Paeonia officinalis subsp. italica Passalacqua et Bernardo
(syn.: Paeonia paradoxa var. fimbriata Sabine, P. humilis subsp. vilosa, P. peregrina var. villosa Huth, P. peregrina var. paradoxa (Anders. ) Gautier, P. peregrina var. genuina Lazara e Ibiza)

Má listy dělené pouze do 1/3 od báze, měchýřky jsou pýřité. Stonek vločkovitě chlupatý, spodní strana listů plstnatá. Květy jsou fialově červené. 2n=20. Roste od jihovýchodní Francie po střední Itálii (Abruzy a Toskánsko). Sternem byla popsána její plnokvětá forma.

Paeonia officinalis subsp. banatica (Rochel) Soó - pivoňka banátská (syn. : P. banatica Rochel, P. peregrina var. banatica (Rochell) Kittel)

Byla popsána v roce 1828. Je velice podobná pivoňce lékařské. Liší se od ní tím, že pouze prostřední lístek je hluboce dělený do dvou až 3 laloků. Rostliny 40 – 50 cm, stonek lysý. Postranní lístky jsou dělené méně a jsou širší. Horní strana listu je tmavě zelená lysá, spodní strana sivá chlupatá či lysá. Květy (Ø 8 – 12 cm) růžově červené, nitky červené, pestík 1, hustě plstnatý. 2n=20

Roste v Maďarsku, Rumunsku, Chorvatsku a Srbsku. Je vedená v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské Flóry a fauny.

Paeonia officinalis subsp. microcarpa (Boiss. & Reuter) Nyman  - pivoňka nízká

(syn. : Paeonia humilis Retzius, P. microcarpa Boiss. & Reuter,  P. officinalis subsp. humilis (Retzius) Cullen & Heywood, P. paradoxa G. Anderson P. feminea rac. humilis (Retz. ) Sampaio, P. leiocarpa Jordan in Jordan & Fourreau, P. modesta Jordan, P. paradoxa Anders. var. leiocarpa DC, P. peregrina var. humilis (Retz. ) Huth)

Od pivoňky lékařské se liší tím, že je drobnějšího vzrůstu – dorůstá do výšky 25 –30 (40) cm. Stonek je chlupatý či lysý. Lístky jsou dělené nejvýše do 1/3 jejich délky jsou dlouhé 4 - 6 cm a široké1 - 2 cm (u P. officinalis 8 - 11 cm x 1. 5 - 2. 5 cm). Jednotlivých segmentů může být až 30. Spodní strana listů a řapíky je huňatá až plstnatá. Pestíky jsou lysé nebo slabě pýřité. Květy (Ø 9 – 13) fialově červené, nitky červené, pestíky 2 – 3, lysé. 2n=20.

Roste v jihozápadní Evropě od středního Španělsku po Pyreneje a Francii (po město Mountpellier).   

Paeonia officinalis subsp. huthii Soldano

(syn.: Paeonia officinalis L. subsp. villosa (Huth) Cullen & Heywood)  

Pivoňka měkká

Paeonia mollis Anderson (syn. : Paeonia officinalis ´Mollis´, P. sessiliflora Sims, P. pubens Sims, P. villosa Desf. sec. Sweet)

Vyrostla ve školce Messrs. Loddiges & Son ze semen sbíraných začátkem 19. století Pallasem ve volné přírodě na jihu Ruského impéria – přesná lokalita však nebyla uvedená. Nikdy nebyla nalezena ve volné přírodě a není známa ani z herbářů. Vědecky byla popsána roku 1818 Andersonem. Bílá forma byla popsána Simsem 1836 jako P. sessiliflora. Je velice životná, dobře se množí pomocí kořenů. Je drobná, kompaktního vzrůstu, dorůstá do 30 - 45 cm. Stonek může být lysý nebo chlupatý. Listy jsou modrozelené, lysé na svrchní straně a chlupaté na spodní straně, dělené do 21 – 25 segmentů. Chlupy jsou bílé, dlouhé. Je odlišná od ostatních druhů chybějícími řapíčky u lístků. Květy (Ø 8 cm) jsou bílé nebo fialově červené, někdy zůstávají částečně uzavřené. Vyrůstají na velice krátké stopce, takže vypadají jako by „seděly“ na listech. Nitky nažloutlé nebo červené, pestíky 2 – 3, hustě plstnaté. Protože je sterilní, jedná se zřejmě o hybrid s neznámým původem. 2n= 20

P. festiva je charakterizovány lysými listy, většinou považovaná za formu P. officinalis.