Alpínky a jejich využití v zahradě (Silva-Tarouca) | Historie Alpina | Alpinum Průhonického parku | Články | iBotky.cz

Alpínky a jejich využití v zahradě (Silva-Tarouca)

Mobilní verze

Alpínky a jejich využití v zahradě (A. E. Silva-Tarouca)

Přeloženo z knihy Usere Freiland-Stauden (1922)

 

Založení správné alpské zahrady – alpína, ve kterém mají být pěstovány nesnadno rostoucí dítky vysokých Alp – rostliny skal, ledovců a morén, může být vždy jen záležitostí milovníka, který spolu s láskou k nádherné alpské flóře vlastní také dostatečné znalosti této speciální kultury, který veškerou práci osobně vede a který také při stavbě i osazování skalních skupin sám přikládá ruce k dílu.

V tomto pojednání se omezuji na několik stručných poznámek, týkajících se pěstování nejkrásnějších a nejlépe rostoucích alpínek, které jsou vhodné k osazování skalních partií v zahradách.

Ve většině zahrad se pro alpínum najde vhodné místo: např. staré kamenné zdi nebo jejich ruiny, suché zídky lemující cesty nebo potoky, malé volně stojící pahrbky, příkré svahy nebo náspy, které můžou být zkrášleny skupinami kamenů a odpovídajícím osázením, nebo konečně i přírodní skály nebo uměle seskupené kameny v okolí pramene či vodopádu. Všechny tyto objekty lze osázet alpínkami, díky jejichž rozmanitosti budou mimořádně působivou a zajímavou okrasou zahrady.

Schody v alpínu v Průhonicích

Důvodem toho, proč jsou pěkné alpínky v zahradách jen zřídka k vidění, je, že zahradníci, kteří nejsou specialisty, vykreslují doposud pěstování alpínek jako příliš obtížné. Rozdělení rostlin podle jejich nároků na druhy vysloveně skalní a na ty, které mají odlišné požadavky, např. vyžadují více či méně humusu jim nutně působí starosti. Snadno rostoucí druhy byly jedním dechem popisovány spolu s vyslovenými kandidáty smrti – a nakonec už víc nevidí les pro stromy! Přenechejme proto velký zástup jen botanicky zajímavých, zvláště náročných nebo ještě nedostatečně v kultuře vyzkoušených alpínek zájmu a péči specialistů a milovníků a omezme se na pojednané krásné, vděčné a lehce rostoucí alpínky, které můžou být při dodržení několika jednoduchých zásad, pěstovány každým zahradníkem a přítelem rostlin.

Doporučuji zohledňovat následující zásady:

1. Všechny alpínky vyžadují světlo a vzduch, tedy místo, které je vzdušné, světlé a slunné. Východní poloha je pro většinu alpínek příznivá. Existuje ale i mnoho odolných druhů, snášejících také dobře horké jižní a západní svahy, za předpokladu že dostanou v létě dostatek vody. Tyto odolné druhy pro zahrady zvlášť doporučuji. Alpské rostliny z vysokých poloh rozhodně neprospívají ve stínu stromů. Pokud dále mluvím o stínomilných rostlinách, tak je míněn stín zdí, kamenů a skalních bloků. Částečné stínění jehličnany je přípustné jen pro rostliny z lesů vysokých horských poloh  (např. Gentiana excisa, G. verna, G. lutea, G. purpurea, G. punctata atd.)

2. V místě přirozeného výskytu rostou alpínky na příkrých svazích a skálách nebo kamenných sutích a štěrkových půdách, tedy na místech kde déšť a voda z tajícího sněhu rychle odtéká, respektive vsakuje a nachází dobrý odvod. Proto je předpokladem zdárného pěstování alpínek v nížině výsadba v dobře drenážovaných půdách na silném podkladu propustného štěrku a to ve strmých nebo co nejvíce nakloněných místech. To se týká přírodních i umělých skalních partií.

3. Půda, ve které mají alpínky prospívat, musí být v létě chladná a vlhká, v zimě lehká a propustná. Pro všechny alpínky s výjimkou výše zmíněných a speciálních kultur, kterými se zde nezabývám, doporučuji směs ze staré, nejméně 2 roky uleželé dobře zpracované hlinité drnovky, slatinné nebo vřesovištní půdy (1 čtvrtina) a trochy písku, který byl dobře smíchán s nepříliš hrubým štěrkem.

Pro stinné a pohostinné polohy přidávám o něco více slatinné země, pro prvosenky (zejména Primula marginata) něco více jílu, pro choulostivé trpasličí rostliny vysokých alpských poloh je třeba použít více štěrku a méně země. V umělém suťovišti, kde je mezi štěrkem a kameny jen minimum země, prospívají velmi dobře takové vysokohorské rostliny jako Campanula allionii, C. excisa, Thlaspi rotundifolium a jiné.

4. Předpokladem úspěšného pěstování alpínek je možnost vydatné zálivky zejména zjara a v horkém letním období. Výhodou blízkosti vodních ploch nebo vodopádů je vysoká vzdušná vlhkost, která může být podpořena také udržováním vlhkých cest, kamenů a trávníkových ploch v okolí alpínek. Celá řada rostlin z řad alpínek snáší suché slunné stanoviště a nepotřebuje častější zálivku než jiné odolné trvalky.

5. Podobně jako v přírodě, kde na určitém místě určitý druh dominuje a roste ve skupinách nebo porostech, doporučuje se také v zahradách vysazovat společně vždy větší počet rostlin. To přispívá nejen k blahu rostlin, ale s ohledem na převážně nízký vzrůst alpínek také k většímu estetickému účinku. Tento účinek se násobí, je-li možnost do jedné skupiny sloučit současně kvetoucí druhy.  Přirozený dojem můžeme navíc umocnit výběrem takových druhů, které se spolu vyskytují i v přírodě.

6. Jestliže není snadné v zahradě vybrat vhodné místo pro výsadbu záhonových trvalek, o to více platí, že alpínková partie působí hezky a přirozeně jen tehdy, když její založení stojí na základě určité vůdčí myšlenky. Bez ohledu na to, zda je tato partie velká nebo malá, vždy musí představovat něco zcela určitého a nesmí vzniknout jen pouhým neplánovaným nakupením a osázením hromady kamenů. Má věrně napodobovat určitý charakteristický rys přírody a tím být pěkná. Co může představovat? Například kamenné horské úbočí, skálami obklopené suťové pole, úzkou hlubokou rokli, skalní hřeben nebo horský štít. Chcete-li vytvořit charakteristicky věrný obraz, vždy usilujte o napodobení detailu horské přírody.

Při dodržení výše uvedených zásad mohou alpínky přinášet milovníkům květin velmi mnoho radosti a v zahradě nalézat mnohostranné využití, jak je patrno z následujících příkladů.

Nejjednodušší a také nejčastěji se nabízející příležitost k výsadbě alpínek je svah nebo příkrá stráň. Menší plochu lze osázet převislými a plazivými druhy nahrazujícími trávník, což se může zdát jako nejlepší řešení. Pěkněji a přirozeněji však vypadá, když je mezi většími nebo menšími skupinami alpínek tu a tam umístěno několik větších kamenů, jednotlivé keře Pinus montana, P. mughus, Juniperus sabina nebo pěkně kvetoucí nízké skalní keře a větší nebo menší plochy nízkého trávníku, který pokrývá půdu.

Jednotvárné a nudné svahy oživí a dodá jim více členitosti vytvoření malých terénních prohlubní nebo vyvýšenin. Je-li stanoviště suché a slunné, může zde být využito mnoho skromných druhů, které nepotřebují častější zálivku než jiné trvalky. Tyto druhy se spokojí s každou nepřehnojenou půdou, která je dobře odvodněna přidáním dostatečného množství štěrku. Mezi tyto druhy patří: Aubrietia, Aster alpinus, všechny časně jarní Phlox, Alyssum, Achillea mongolica a jiné, Androsace sarmentosa, Anemone halleri. A. pulsatilla, Anthyllis, Antirrhinum asarina, A. glutinosum, Armeria, Astragalus, Atragene alpina, Cerastium biebersteinii, Chrysopsis villosa, Cirsium erioplhorum a C. velenovskyi, Coronilla, Emerus, Dianthus alpinus, D. caesius, D. inodorus, D. plunuirius, D. sternbergii a jiné., Dracocephalum, Erigeron, Erodium manescavii, Erysimum pulchellum, E. pumilum, E. purpureum, Galium baldense, Geranium lancastriense, G. argenteum a jiné., Geum montanum, Globularia cordifolia, G. nudicaulis, G. willkommii, Gypsophila repens, Helianthemum, Hypericum, Iberis sempervirens, Leontopodium alpinum, Linaria cymbalaria, L. hepaticaefolia, L. pallida, Oxytropis, Papaver alpinum a P. pyrenaicum, Pentstemon, většina Potentilla (s výjimkou vysokohorské P. caulescens, P. clusiana, P. apennina, P. nitida, P. minima, P. frigida), Primula auricula, Pterocephalus parnassii, Saponaria ocymoides, Sedum, Sempervivum, Teucrium, Thymus, několik Veronica ajiné.

Iberis cappadocicum v alpínu v Průhonicích

Pro jarní kvetení doporučuji: Aubrietia a plazivý Phlox amoena, P. nivalis, P. ovata, P. divaricata, P. pilosa atd. v různých barvách, mezi to, Alyssum saxatile, Arabis alpina a A. abbida flore pleno, Anemone alpina, A. vernalis, A. halleri, A. atropurpurea, A. pulsatilla, Adonis vernalis, A. amurensis, A. pyrenaica, stejně jako Iris pumila, Iberis sempervirens, Myosotis alpestris a Primula auricula.

Jiné velmi působivé seskupení bude: Aster alpinus (modrá, červená, bílá), Armeria alpina nebo A. formosa, Achillea mongolica, Anthemis aizoon, Arenaria grandiflora, Dianthus alpinus, D. plumarius a jiné, Erigeron aurantiacus, E. frigidus, E. glandulosus, Erodium manescavii a jiné, Erisimum pulchellum, E. pumilum, E. purpureum, Geranium lancastriense, Gypsophila repens a G. repens rosea, Helianthemum a Penstemon alpinus hallii, P. diffusus, P. glaucus, Potentilla aurea, P. alchemilloides, P. nepalensis, P. grandiflora, P. speciosa a jiné, Papaver alpinum, Senecio tirolensis a S. abrotanifolius, Saponaria ocymoides, Thymus serpyllum splendens a T. lanuginosus, Tunica saxifraga fl. pl. a Veronica prostrata.

Je-li svah orientován východním směrem nebo je-li před pálivým sluncem chráněn skupinou jehličnanů, tak můžeme v této polostinné části vhodné pro jarní flóru vysázet ještě Gentiana vulgaris a G. verna, Primula cashmeriana, P. acaulis a P. acaulis caerulea, Soldanella motana (čtyři poslední druhy vyžadují příměs rašeliny), Waldsteinia trifoliata a jiné.

Na východním úbočí skalky nebo tam, kde přirozené nebo umělé skály poskytují ochranu před poledním sluncem, lze pěstovat většinu alpínek, které nejsou vyloženě stínomilné, včetně skalních rostlin vysokých Alp. Předpokladem je každodenní zálivka v období jara a léta. Mezi tyto rostliny patří například všechny Alsine, většina Arenaria, Androsace brigantiaca, A. chamaejasme, A. chumbyi, A. lactea, A. laggeri, A. lanuginosa, A. sempervivoides, A. foliosa, A. villosa, Anthyllis montana, Antirrhinum asarina, A. glutinosum, různé Arabis, Asperula, Astragalus, Campanula alpina, C. barbata, C. caespitosa, C. garganica, C. portenschlagiana, C. pulla (rašelina), C. pusilla, C. turbinata, C. wilsonii, C. waldsteiniana, C. velutina, C. scheuchzeri, Dianthus neglectus, D. strictus, D. caesius, D. zonatus a jiné, Douglasia vitaliana, Eryngium alpinum a E. bourgati, Germanium argenteum, různé Geum, Globularia, Hypericum, Lithospermum, Lychnis, Matthiola, Onosma, Phyteuma Scheuchzeri, P. hemisphaericum, Primula arctotis, P. clusiana, P. spectabilis, P. wulfeniana, Saxifraga burseriana, S. elisabethae, S. oppositifolia, S. bronchialis, S. camposi, S. cuneifolia, S. decipiens, S. hypnoides, S. muscoides purpurea, S. rhei superba, S. juniperina, S. sancta, S. pseudosancta a jiné, různé Sempervivum, Silene acaulis a S. pumilio, Valeriana supina, Viola alpina, V. calcarata, V. lutea, atd., atd.

Zde opět odkazuji na předchozí zásady, zvláště na body 2 – 4.

Máme-li k dispozici před odpoledním sluncem chráněná místa při úpatí svahu, pahorku nebo skály, můžeme zde malebným seskupením větších i menších kamenů vytvořit umělé suťoviště. To se skládá z hrubého a jemného štěrku s příměsí malého množství země. Tento materiál se pak nasype ve skloněné ploše ve vrstvě vysoké 30 – 40 cm.

Na suťovišti prospívají téměř všechny alpínky, zvláště obtížně rostoucí druhy jako Campanula allioni a C. zoisii, Saussurea pygmaea, Thlaspi rotundifolium a jiné. Většina z nich může být umístěna také ve skalních spárách. Jako suťovištní rostliny zvlášť doporučuji: Všechny Aethionema, Alyssum, Arenaria, Alsine, Cerastium (snadno se stane obtížným plevelem), Draba, Gypsophila, Hutchinsia, Linaria alpina, Linum alpinum, Mathiola, Moehringia muscosa, Oxytropis, Papaver alpinum, Petrocalis pyrenaica, Saxifraga cesia, Burseriana, oppositifolia, Rocheliana, marginata a jiné, Sempervivum, Silene, Veronica caespitosa, V. saxatilis a jiné, Triforium alpinum, Wahlenbergia atd., atd.

Aethionema diastrophis a grandiflorum z alpína v Průhonicích

Opírá-li se suťovitě o přirozené skály, tak je možné ve skalních výklencích a spárách s výhodou vysázet výše uvedené druhy, zvláště polštářovité a převisle rostoucí. Sekání štěrbin ve skále za použití kladiva a majzlu by jinak mohlo každého brzy omrzet.

Pokud je suťovitě vytvořeno v zářezu svahu, může být ohraničeno umělou skalní partií. Jednoduchý postup spočívá v tom, že se odkopanému terénu a nasypané směsi štěrku a země dá nepravidelný přirozeně působící tvar. Poté se svahy násypu obstavějí velkými kameny tak, aby celek působil jako jediná, z mnoha spár a rozeklaných štěrbin, více či méně strmá skalní stěna. Vytvořená partie může vypadat také jako ve svahu vzniklý horský sesuv, kterým byly odhaleny skály, u jejichž pat se v sesuvu sutě usadila bohatá alpská flóra.

Kameny musí být na sebe ukládány tak, aby každá rostlina v celé partii, měla zajištěn shora nebo zdola přístup k vodě. Spáry a štěrbiny mezi kameny musí být pečlivě vyplněny zemí a jemným štěrkem. Doporučuje se tyto práce vykonávat v létě nebo na podzim a teprve následujícího jara osazovat, s tím že celá stavba a zemina si mezitím může dobře sednout.

K osázení vlhkých suťových a kamenitých míst u pramene nebo paty polostinných skal ještě doporučuji Saxifraga aizoides, S. hirculus a S. rotundifolia, pro stinné skály druhy Ramondia, Primula marginata, Saxifraga aspera, S. moschata a jiné. Pro slunné a suché skály: kromě druhů na dříve vyjmenovaných ještě zvláště všechny Draba, Wahlenbergia, Artemisia, protěž (Leontopodium alpinum), která pěkně prospívá ve starém stavebním rumu, Saponaria caespitosa, S. lutea a jiné druhy, Pterocephalus parnasii, Saxifraga longifolia, S. aizoon, S. cotyledon, S. cochlearis a jiné.

Chce-li někdo přiléhavým osázením okrášlit spáry starých zdí nebo přímo suché zídky, které byly postaveny bez malty jen se zemí mezi kameny, tak aby následná údržba nebyla náročná, vybírají se pro polostinnou polohu: Saxifraga andrewsii, S. bronchialis, S. camposii, S. geum, S. hypnoides, S. juniperifolia, S. muscoides, S. pedemontana, S. cuneifolia a jiné. Pro slunné suché polohy: protěž, Primula auricula, Arabis, Armeria, Aster alpinus, Saponaria ocymoides, Gypsophila repens, Dianthus alpinus a D. plumarius, Pterocephalus parnasii, Campanula pusilla, Erysimum, Matthiola, jarní Phlox, Thymus willosus, Antirrhinum glutinosum a Asarina a jiné skalničky uvedené v listu XII.

Závěrem buď ještě uvedeno, že většina alpínek může být množena hříženci zastrčenými v malých květináčích, ve směsi složené ze dvou třetin písku a třetiny rašeliny a to pod sklem používaným k zakořenění (dávám přednost velkým skleněným zvonům).

Osivo musí být vyseto v květináčích nebo bedničkách v písčité zemní směsi odpovídající půdním nárokům příslušných rostlin (nesmí být zapomenuta dobrá drenáž). Semenáčky je možné brzy vyjednotit nebo přepikýrovat po třech až čtyřech do úzkých, ale hlubokých hrnků, ze kterých se potom příští jaro vysází na místo.

Má-li člověk příležitost sbírat rostliny v Alpách, tak se k tomu vyberou měsíce srpen, září, říjen a dbá se na to, aby byly kořeny po přivezení co nejméně porušené. Rostliny se jednotlivě zavinou do novinového papíru a pevně utěsní do bedničky, aby v ní nezůstalo žádné prázdné místo, aby nebyly rostliny přes sebe natřásány a poškozeny. Po doručení na místo určení se rostliny zasázejí do květináčů nebo bedniček a nechají se do jara zakořenit, čímž se zvýší vyhlídka ujmutí na novém místě.

Takové vlastní úlovky alpských rostlin, které vyvolají současně milé vzpomínky na pěknou krajinu, umocní nepochybně ještě radost z našeho alpina. Ostatně jsem se přesvědčil, že kdo jednou lízal vlastní krev, když na své zahradě udělal pokus s použitím alpínek, ten toho už více nemůže nechat.

 

Scenérie z alpína v Průhonicích