Historické zahradní kosatce sekce Iris

Mobilní verze

Autor textu: Milan Blažek

Historické zahradní kosatce sekce Iris a jejich postavení

O počátcích pěstování kosatců a jejich postavení v historii se najdou jen ojedinělé, ale výmluvné detailní doklady. Stylizovaný kosatec najdeme již na zdobených užitkových předmětech z doby Tutanchamona, stejně jako na slavných starověkých místech jako je Ištarská brána. Kosatec byl ve znaku Ludvíka VII. již v polovině 12. století a jeho symbol ve znaku Florencie byl jednou z inspirací pro zavedení pravidelných mezinárodních soutěží ve Florencii v r. 1954 v Giardino dell’Iris pod dominantou města, Piazzale Michelangelo.

Málokdo ale ví, že je i ve znaku dvou našich obcí.

Kosatce jsou časté v portrétech kytic již od 16. století a o variabilitě semenáčů kosatců se zmiňoval již francouzský botanik C. Clusius (16. století).

Iris pallida **a I. variegata v zahradách**

Čistý I. pallida v našich venkovských výsadbách ve vzdálenější minulosti chyběl, zatímco např. ve Francii je stále ještě velmi hojný. Tam je až překvapivě hojný, vezmeme-li v úvahu, že francouzské šlechtění je jedním z nejstarších na světě a že tedy v zemi odjakživa existovaly bohaté zdroje kulturních kosatců.

Patří k hlavním zahradním kosatcům i např. na Krymu, ve značné vzdálenosti od míst původního výskytu. A samozřejmě je zahrnutý ve všech kultivarech vysokých kosatců.

I. variegata je mnohem méně přizpůsobivý podmínkám odlišným od jeho přirozeného prostředí. To se odráží v jeho malém využití v čisté formě. Jeho geny však nabyly celosvětového významu jako původně jediný zdroj žlutých barviv v květech. Jeho šlechtitelský přínos není menší než přínos kosatce bledého.

Místo vzniku archaických zahradních hybridů

Přesné místo a dobu vzniku těchto kosatců nikdy nemůžeme zjistit.

Dovedeme se ale orientovat na základě literárních údajů z dobrých zdrojů, které si můžeme ověřit experimentálním křížením, kombinací sice ne těch samých rodičů, které byly na počátku v historii, ale alespoň pravděpodobných.

Nejstarší kulturní kosatce, které svědčí o původu vzájemně si dost vzdálených druhů se odvozují od druhů, které mohly spolu zkřížit v přírodě i v kultuře. Přijmeme-li jako věrohodnou informaci že diploidní kosatce mají zdroj v I. pallida s.l. a I. variegata (jiné zdroje ve středověké Evropě nelze předpokládat), můžeme si tuto možnost představit na základě dnešního přirozeného výskytu druhů v Evropě jako reálnou.

U I. germanica, odvozovaného experimentálně od nízkých kosatců skupiny lutescens a nejspíš více než jednoho vysokého tetraploida je představa vzniku v přírodě méně věrohodná. Nyní najdeme první nejbližší skutečně plané tetraploidy tři sta kilometrů východně od planých nízkých, ovšem za pásem moře. Jenže co víme o poměrech před několika sty let? V Mediteránní oblasti, kde jsou původní druhy dosud součástí plané vegetace, ale kde po tisíce let vládne vyspělá kultura, nelze nepřepokládat že tam lidé pěstovali jen potraviny. Navíc pohyb lidí v této oblasti už ve starověku dával snadnou možnost přenášení i několik měsíců suchých oddenků z původního domova stěhujících se obyvatel, stejně jako přenos do nově dobytých území. Kosatce mohly být součástí kultury již před čtyřmi tisíci lety. Současné přírodní areály výchozích druhů vypovídají málo o areálech před několika tisíci let. Hodně jich mohlo být zničeno, ale určitě i hodně nových nalezišť mohlo být umožněno člověkem. Skutečně člověkem nedotčená místa v této oblasti dnes snad ani nenajdeme.