Specifikace archaických zahradních kosatců | kosatce | Sbírky | Botanická zahrada Chotobuz | Články | iBotky.cz

Specifikace archaických zahradních kosatců

Mobilní verze

Autor textu: Milan Blažek


U starých historických a zejména archaických kosatců existují specifické odlišnosti jak od planých rostlin, tak i od kultivarů známého původu.

Musíme si připomenout, že nepracujeme jen s druhy, ale většinou i s klony, z nichž řada dostala druhová jména. Nejen dřevoryty, ale i akvarely ve staré literatuře jsou jen výjimečně tak přesné, abychom mohli srovnáním portrétu a živé rostliny dojít k přijatelnému závěru. Získáme-li i rostlinu svědomitě označenou jménem, neznamená to, že jméno je správné, dokonce ani v případě že zdrojem je oblast, kde před mnoha desetiletími stanoviště těchto rostlin původně mělo charakter klasické lokality - „locus classicus“. Místa výskytu pěstovaných rostlin jsou někdy velmi nestálá. Je to obrovský rozdíl proti klasickým lokalitám planých druhů v přírodě, a o to je práce mnohem těžší. Navíc popsané hybridní nebo selektované rostliny se v kultuře téměř vždy dostanou mezi další, někdy značně podobné rostliny, které byly označeny jiným jménem, ale také i mezi rostliny, které nikdy žádné jméno neměly.

Posoudit správnou identifikaci pěstovaného materiálu z kategorie archaických kosatců může jen velmi zkušený pracovník, kterých je na světě jen velmi malý počet.

Problémy literatury o kulturních rostlinách neznámého původu

U literárních údajů bohužel platí jedna specifická skutečnost, kterou se historické kulturní rostliny podstatně liší od planých rostlin: autoři těchto textů neměli dostatečnou možnost porovnávat rostliny na sekundárních stanovištích, která už ztratila vazbu na místo původu. Tak velmi snadno mohlo a může docházet k tomu, že různí autoři pod jedním jménem označují různé rostliny, a naopak jedna rostlina – třeba i po staletí pěstovaný klon, byla popsána pod různými jmény. Konfrontace je možná v případě udržení těchto rostlin v kultuře, ale ne v případě literárních údajů. U klonů téměř žádná charakteristika nemůže vést k jednoznačné identifikaci na základě popisu bez porovnání rozlišovacích znaků.

Navíc autor nemusel mít ve své zemi možnost vidět podobné rostliny s jinými jmény, pěstované jinde. Věrohodnost literatury je závislá na předpokladu, že autor textu znal skutečná jména příslušných rostlin, používaná v jeho době.

U ilustrací se občas setkáme s tím, že portrét „květiny“ byl později označován přesným jménem, které však tuto rostlinu neprovázelo v době portrétování. Může také jít o dodatečnou determinaci portrétované rostliny. Jméno bez ohledu na míru dobré vůle determinátora nemusí být správné. Po desetiletích a staletích se ale tento údaj může brát jako konečný, a tím vznikají nesrovnalosti a nejednota v chápání určitých jmen.

U velmi frekventovaných kosatců je někdy nutné sjednotit se ve smyslu závěrů jednoho hodnotitele určitých taxonů a účelné je situaci už dále nepitvat. K této shodě došlo např. ve vztahu I. x albicans a I. x florentina. Samy rostliny jsou vzájemně velmi snadno odlišitelné, ale jejich nomenklatura i v té nejrespektovanější literatuře dlouho nevedla k jednoznačné shodě. Naštěstí se užívání obou jmen ustálilo tak, že v současnosti k záměně nedochází. 

Druh výskytu jako indikátor délky kultivace v určitém území

Je-li obtížné najít v zájmu identifikace srovnávací materiál v literatuře i v zahradách, musíme využívat jakékoli pomocné metody k ověření určitých předpokladů. Jednou z takových činností je dedukce. To se týká např. posuzování původnosti určitého klonu v určitém území. I když obměna rostlin mezi lidmi ze vzdálenějších území nikdy nemohla být tak rychlá jako v posledním století, existovala od starověku. A tak musíme být při posuzování původu starých historických a archaických kosatců velmi opatrní.

Zkušenost naznačuje, že nejstarší kultivary, což jsou kosatce s důvěryhodně udávaným vznikem od počátku 18. století, nemají v Evropě ani dnes tak rozsáhlé rozšíření jako archaické kosatce, které jsou zjevně o řadu století starší.

Jiná situace je v Novém Světě, kde žádný z archaických kosatců nemůže být původní. Tak např. hojné zastoupení I. x albicans v kultuře a sekundárně i v přírodě Jižní Ameriky nevypovídá nic o jeho původu v této oblasti.

Individuálnímu přenosu na velké vzdálenosti nic nebránilo ani ve starověku, a my jsme v případě snahy o zjištění místa původu bezbranní. Pohyb rostlin v kultuře trvá od starověku a písemný doklad o výskytu některého z těchto kosatců je jen údajem o jeho posledním domově před dobou, kdy výskyt byl zaznamenán.

Některé vlastnosti hybridních rostlin indikují určité klimatické podmínky a z nich vyplývající geografickou polohu ve velmi širokém pojetí, konkrétní zemi ale nikdy. Pokud je původním domovem I. x albicans Jemen, pak to mohla být zahrada, ve které se pěstovaly i introdukované rostliny, ale jako přírodní hybrid by byl mohl vzniknout jen za předpokladu, že by byl v této oblasti rostl některý kosatce s 2n=40 /skupina lutescens/, a ty jsou jednoznačně jihoevropského původu.

Existuje víc potenciálních pracovních témat, jako např. posouzení a případné vyloučení teoretického zapojení I. pseudopumila a I. pallida do původu I. germanica. To vše by vyžadovalo velmi náročné studium, založené na laboratorních metodách. 


A ještě k případu I. x albicans a I. x florentina: vžité interpretace údajů z literatury mohou vést k opakování téhož bez ověřování. Při krátkodobých pobytech ve Florencii a při exkursích v okolí mě zaujala jedna věc: I. x albicans se dal najít blízko lidských sídel, ale i v místech, kde mohl budit dojem původní plané rostliny, kdežto I. x florentina jsem viděl jen v ošetřované městské výsadbě.

Je pravda, že I. x florentina se uvádí jako alternativa k polnímu pěstování kosatců k produkci aromatických oddenků, ale v současnosti se tak pěstuje jen I. pallida. Literární údaje o občasném využívání I. x florentina je možné střízlivě posoudit samozřejmě jen podle skutečné situace, ne tolik podle údajů nepřímých účastníků této kultivace. Z dálky se totiž nabízí úvaha o dlouhodobých záměnách jmen I. x albicans a florentina.

V oblastech, kde se archaické kosatce vyskytují několik staletí, pomůže k přibližnému posouzení situace druh výskytu ve venkovských a obecně extensivních kulturách, a případně existence zplanělých rostlin v přírodě.

Jako příklad může sloužit výskyt klonů kosatce německého. Na českém území jeho nejčastější formou, a místy téměř jedinou formou je klon, pro který u nás dlouhodobě používáme jméno ‚Florentina Coerulea‘.

Je pozoruhodné, že toto jméno bylo až donedávna neznámé v západní Evropě a v Americe, kde byl používáno spíš popisné jméno – „purple Florentina“. Přitom jméno ´Florentina Coerulea‘ není Evropského původu. Jeho prvním uživatelem a nejspíš i autorem byl Kanaďan, Dr. W. T. Macoun. Pro nás toto jméno zní velmi blízce a tak se nabízí dohad, že tuto rostlinu si přivezli do Severní Ameriky jeho předkové právě z našeho území. Ovšem je dost pravděpodobné, že se ´Florentina Coerulea‘ dostala do Ameriky mnohokrát. Které rostliny byly snadnější pro dlouhodobý přenos na velké vzdálenosti než oddenkaté kosatce, jejichž oddenky vydrží živé mimo půdu i více než rok?

Iris germanica ‘Vulgaris‘, ‘Dalmatia‘, ‘Undulata‘ nebo ‘Major‘?

Vraťme se k dalším klonům „archaických kosatců“. U nás druhým nejstarším klonem kosatce německého je klon, který je běžný v Chorvatsku. Tady se opět odráží komunikace v rámci kdysi společného státu, ale zjevně patří k historickým kosatcům i ve Švýcarsku.

Studium historického rozšíření je atraktivním, ale nesnadným úkolem. Může ho provádět jen člověk, spolehlivě rozlišující mezi vzájemně si velmi podobnými klony, který má navíc dostatečnou možnost pohybu v potřebném, poměrně rozsáhlém území.

Pro ten klon, který byl mým prvním klonem I. germanica, jsem dlouho nenacházel věrohodné jméno. Protože to je zjevně v některých částech Evropy jeden z nejstarobylejších klonů I. germanica, zpočátku jsem mu přisuzoval jméno ´Vulgaris‘. Bylo to na základě informace, že tak se nazývá v kultuře nejobvyklejší klon. Jenže to jméno dostal klon nejobvyklejší v Anglii a následně i v USA. Takže jméno ´Vulgaris‘ u nás vydrželo jen do doby, kdy jsem z USA dostal jinou rostlinu, pěstovanou hojně v severní Americe a nejspíš i v severozápadní Evropě pod jménem ´Vulgaris‘. Tak náš nejobyčejnější klon I. germanica ztratil své dočasné jméno.  Dali jsme mu pracovní jméno ´Dalmatia ‘. Nové pro tentýž klon (a nebo téměř identický klon) zavedl N. Synge jméno ´Undulata‘ na základě křivolakých stonků.

Teprve nedávno jsem našel tento kosatce pěstovaný v Německu pod dalším jménem, ´Major‘. Toto jméno odpovídá svým charakterem zvyklostem z doby, kdy se i zahradním rostlinám dávala latinská jména. Může být tedy nejstarším a na základě priority platným jménem. Problém je, že se zatím nepodařilo najít kde a kdy začalo být používáno. V současnosti je téměř neznámé, ale tato skutečnost nic nevypovídá o jeho původu a tedy i platnosti.

Vyskytuje se ale jiný problém - jde-li ve všech těchto případech skutečně o tentýž klon. Je-li v kultuře skutečně jen jeden nebo více vzájemně si podobných klonů, by bylo možné ověřit opět jen důkladným studiem. Tento kosatec je totiž v rámci omezené plodnosti I. germanica jedním z těch, které příležitostně přinášejí několik semen.


Naopak další klony kosatce německého svědčí o novějším rozšíření v našem území. Zařadily se do komerčních sortimentů zřejmě spolu s historickými kultivary známého původu. Ještě před 50 lety, kdy jsem se kosatci začal systematiky zabývat, patřily spíš k městským výsadbám. To naznačuje šíření ze zahradnických podniků. Tak ale můžeme uvažovat v případě nepůvodních archaických kosatců a importovaných historických kosatců v našich končinách, kde jejich zdomácnění je jednoznačně novějšího data. V jiných oblastech, kde se rozšířily rovněž druhotně, ale hodně dříve, je historické rozšíření opět jiné. Nejsložitější je situace v oblastech, kde dotyčné kosatce mohly skutečně vzniknout. Pokud nevznikly a neudržely se v přírodě, bohužel již nikdy nelze najít důkazy svědčící pro primární přírodní ani pro zahradní původ.

Nově pojmenované klony archaických kosatců

Někdy se stane, že kosatec, který jsme považovali podle všech příznaků za archaickou formu I. germanica, se vyskytne pod jménem kultivaru, které budí dojem že jde o nově vzniklou odrůdu, zavedenou do kultury teprve v roce introdukce.

Ve Středomoří se najde mnoho klonů I. germanica, které se u nás nikdy nepěstovaly - až do doby našeho přenesení těchto rostlin do Průhonic, odkud se pak šířily dál, do blízkých i velmi vzdálených míst.

Jeden u nejpěknějších klonů I. germanica, který jsem přinesl z míst extenzivního využívání v Řecku a Turecku, se nepodařilo identifikovat pod žádným z publikovaných jmen jinak než I. nepalensis /D. Don 1825/. Sama zeměpisná vzdálenost Nepálu samozřejmě nevylučovala jeho druhotný výskyt v téhle oblasti, ale pro nás vylučovala možnost se přesvědčit o tom, že právě tento kosatec se tam v době vzniku jména skutečně vyskytoval.

Po několika desetiletích jsem zjistil, že v Severní Americe je velmi oblíbený nápadně podobný kosatec, běžně rozšířený jako anonymní stará kultura i jako kultivar šířený pod známým jménem: ´Crimson King‘ /Barr 1893/. Moc karmínový – crimson sice nebyl, ale zato se podle fotografií plně shodoval s naším „Nepalensis“. Po čase se nám podařilo dostat pro Průhonickou sbírku sazenici a totožnost těchto dvou kosatců se potvrdila. Šlo o archaickou formu I. germanica ze Středomoří, která se díky své kvalitě rozšířila i v druhé půlce světa, kde mezi nesčetnými kultivary známého původu bylo potřeba ji označit jednoznačným jménem. Sice se neobjevila jakákoli informace o jejím dřívějším původu, ale také ne žádný údaj o tom že by tato rostliny byly vyšlechtěny na známém místě ze známých rodičů. Dovíme se jen, kdo je autorem jména a kdy jméno bylo zavedeno v kultuře. Z toho samozřejmě nevyplývá, že by rostlina sama neexistovala daleko dřív, a zdá se, že v USA ani neexistovalo podezření, že ve Starém Světě tento kosatec existoval dávno před tím, než se stal kultivarem ´Crimson King‘.

Zřejmě takto vznikala i další jména a jako kultivar byl v zájmu identifikace rostlin nově pojmenován starý, v kultuře dlouhodobě rozšířený kosatec, který pěstitelsky nepatřil k novinkám. Nové bylo jen jméno.

To platí nejen pro I. germanica, ale i pro diploidní archaické kosatce. V Presby Memorial Gardens jsem v r. 2016 našel kosatec nazvaný ´Floridor‘. Kosatec pod tímhle jménem uvedla v sortimentu v r. 1927 francouzská firma Cayeux. Kosatec je s velkou pravděpodobností totožný s tím, který se ve Střední Evropě pěstuje nejspíš po staletí jako kosatec, který je možné identifikovat jako Iris sambucina L. Jeho vlastnosti nespadají do kvalit, které měly šlechtitelské novinky v 30. letech minulého století.

 



 

Viz též:

Základní dělení archaických kosatců a užitá terminologie

  • Hlavní rozdíly mezi dvěma skupinami archaických kosatců
  • Proč respektujeme Linnéův I. sambucina, I. squalens a I. germanica

Třídění kosatců z hlediska historické hodnoty

Archaické diploidní hybridní vyšší kosatce sekce Iris

  • Iris pallida, kosatec bledý
  • Iris variegata, kosatec pestrý
  • Přínos k rozvoji hybridních kosatců
  • Jména archaických hybridů skupiny pallida-variegata, popsaných jako druhy

Archaické aneuploidní hybridní vyšší (= střední a vysoké)  kosatce sekce Iris

  • Skutečný a domnělý kosatec německý
  • Samo jméno I. germanica L je chápáno běžně třemi způsoby:
  • Iris germanica ‘Vulgaris‘, ‘Dalmatia‘, ‘Undulata‘ nebo ‘Major‘?
  • Nově pojmenované klony archaických kosatců


Komentáře k článku



Žádné komentáře

Přidat komentář
Jméno: *
E-mail: 
Text: *
Napsáno je zbývá    znaků.
Kolik je 2*3 (slovně) *  
* Povinné údaje jsou označené hvězdičkou