Autoři: RNDr. Pavel Sekerka, Ing. Markéta Macháčková, Mgr. Milan Blažek
Cibulové kosatce představují zahradnicky i botanicky svébytnou skupinu kosatců. Ačkoliv rod Juno poprvé popsal Leopold Trattinnick začátkem l9. století o taxonomi cibulových kosatců se nejvíce zasloužili sovětští botanici, především G. I. Rodioněnko. Dnes se jednotlivé rody cibulových kosatců (Juno, Xiphium, lridodictyum) opět považují pouze za podrody širokého rodu kosatec- Iris.
Kosatce podrodu Scorpiris (Juno)
Drobné až poměrně mohutné rostliny vysoké i přes 50 cm. Cibule mají nápadné, dlouhé a ztloustlé kořeny. Slupka cibule je hladká. Listy jsou poměrně široké, složené do tvaru písmene V. Větší druhy poněkud připomínají kukuřici. Rostou ve Středomoří, na Blízkém Východě a střední Asii. Popsáno bylo 56 druhů. Kvetou na jaře a počátkem léta.
Kosatce podrodu Xiphium
Poměrně velké rostliny dorůstající i více jak 50 cm. Cibule jsou kryté hladkou slupkou. Listy mají na příčném průřezu tvar písmene V, vyrůstají na podzim nebo na jaře před rozkvětem. Pocházejí ze západního Středomoří. Popsáno je 7 druhů, v zahradách se pěstují především jejich kříženci.
Anglické kosatce – odrůdy vyšlechtěné z Iris latifolia (syn.: I. xiphioides) původem z horských luk v Pyrenejích. Listy raší na jaře, květy jsou fialové, modré nebo bílé se žlutou skvrnou na bázi, nikdy celé žluté. Dosahují výšky až 1 m, proto se výborně hodí i k řezu .
Španělské kosatce jsou odvozené od Iris xiphium. Původní druh roste v západním Středomoří po Korsiku a jih Itálie. Listy raší již na podzim, květy v barvách modrých, fialových, bílých i žlutých.
Mají dlouhou tradici pěstování, např. Phillip Miller uvádí v roce 1732 již 16 odrůd. Pěstují se především na řez, u nás nejsou dostatečně mrazuvzdorné.
V polovině 50-tých let jsou španělské kosatce nahrazovány tzv. Holandskými kosatci. Jedná se o hybridní odrůdy vyšlechtěné z Iris xiphium, I. tingitana a I. latifolia. Na jejich šlechtění se podíleli především bratři Hoogové pracující pro firmu van Tubergen. Rostliny jsou vůči mrazu odolnější než kosatce španělské. Z větší části se pěstují pro řez květů. Jsou vysoké 40 – 60 cm. U nás, pokud je pěstujeme venku kvetou v červnu; na záhonech vydrží kvést poměrně dlouho. Nevýhodou je, že raší již na podzim a listy přes zimu snadno namrzají. Kryjeme je chvojím.
Kosatce podrodu Hermodactyloides (Iridodictyum)
Drobnější rostliny vysoké v době květu kolem 10 cm. Menší cibule jsou kryté síťkovanými zbytky starých listů. Listy mívají čtvercový průřez, vyrůstají na jaře v době květu. Popsáno je kolem deseti druhů rozšířených od Středomoří do Střední Asie.
Jedná se o oblíbené zahradní cibuloviny. Nejčastěji se pěstuje kosateček sítkovaný (lris reticulata) původem z Turecka a Kavkazu, kosateček Danfordové (lris danfordiae) - východní Turecko, a Iris histrioides - severní Turecko. Od jmenovaných druhů jsou k dispozici desítky zahradních odrůd lišících se především v barvě květů.
Velice atraktivní jsou také jejich mezidruhoví kříženci. K nejznámějším patří odrůda ‘Katherine Hodgkin´ vzniklá z volného zprášení I. histrioides a I. winogradowii. Výsev provedl v roce 1955 E. B. Anderson, rostlina poprvé vykvetla v roce 1960. Dnes patří pro svůj atraktivní vzhled k nejpěstovanějším kosatečkům. Stejné rodiče má také odrůda ‘Lady Beatrice Stanley´ .
Mezi další mezidruhové křížence kosatečků patří hybridy mezi Iris histrioides a Iris reticulata (například odrůdy ´Harmony´ a ´George´).
Kosatečky kvetou brzy na jaře v našich podmínkách od konce února do začátku dubna.
