Autor: Ing. Uljana Blažková
Poloopadavé azalky
Polopadavé nebo taky přes zimu zelené a opadavé pěnišníky jsou ty, které si laik vybaví pod pojmem „azalky“. Z botanického hlediska patří do skupiny Floccaceae – tedy vločkatých pěnišníků.
Poloopadavým – výstižněji přes zimu zeleným druhům, na zimu listí neopadává, ale vyměňuje se až na jaře. Patří sem jak druhy a jejich kultivary, které se v našich podmínkách dají pěstovat venku, tak takové, které jsou známy jako „pokojové azalky“. Podle botanického systému patří do podrodu Tsutsutsi. Rostliny v této skupině bývají menšího vzrůstu s drobnějšími listy.
Opadavým pěnišníkům opadává na podzim listí a na jaře zpravidla kvetou před jeho rašením. Podle botanického systému sem patří podrod Pentanthera. Jsou to většinou vzrůstnější keře než u předchozího podrodu, s většími listy a květy.
Poloopadavé pěnišníky jsou ve sbírce na dvou plochách – na jedné jsou zastoupeny botanickými druhy, na druhé kultivary. Z botanických pěnišníků je zde například pěnišník velkokališný (R. macrosepalum) - japonský druh u nás poměrně choulostivý, s listy spíše opadavými (v našich podmínkách) a většími fialovými květy; pěnišník tupý (R. obtusum) – na rozdíl od předchozího u nás otužilý, výchozí druh mnoha kultivarů, vyskytuje se v Japonsku; pěnišník kjúšúský (R. kiusianum) – druh z jižního a středního japonska je průkopnickou rostlinou na vulkanických vyvřelinách; pěnišník Kaempferův (R. kaempferi) - přírodní výskyt jako u předchozího druhu, opět je výchozím druhem pro četné kultivary.
Kultivary této skupiny jsou zastoupeny poměrně hojně, jsou velmi atraktivní jak květy v zářivých barvách, tak velmi dekorativním podzimním zbarvením listů. Podle botanického původu patří do několika skupin:
R. kaempferi hybridy
R. kaempferi hybridy – první kultivary vznikaly ve 20. letech minulého století v Holandsku křížením R. kaempferi s cv. Malvatica. Kultivary se vyznačují poměrně velkými květy většinou v různých odstínech růžové barvy. V našich podmínkách jsou poměrně otužilé – ve sbírce zastoupeny například kultivary ´Betty´, ´Fedora´, ´Orange Beauty´.
Arendsovy azalky
R. mucronatum - hybridy tzv. Arendsovy azalky vznikly křížením pěnišníku špičatého (R. mucronatum). Pěnišník špičatý je bíle kvetoucí druh pěstovaný v kultuře hlavně v Japonsku a Číně přes 300 let.
V roce 1910 křížil v Německu Georg Arends klon R. mucronatum ´Noordtianum´ s kultivary ze skupiny Kurume: ´Benigiri´, ´Hatsugiri´ a ´Hinodegiri´. Vzniklé rostliny měly větší květy než kultivary ze skupiny Kurume - možno porovnat ve sbírce – ´Agger´, ´Diemel´, ´Lister´, ´Uelfe´ a ¨Ennepe´.
Kurume hybridy
Kurume hybridy je skupina s dlouhou kulturní historií. Výchozími druhy byly ěnišník tupý (R. obtusum) a pěnišník kjúšúský (R. kiusianum). Oba druhy jsou velmi variabilní už v přírodě, takže některé kultivary jsou pravděpodobně přímo vybrané klony z přírodních lokalit. Již v roce 1681 bylo v Japonsku pěstováno okolo 147 kultivarů a v roce 1720 jich bylo známo již 332. Koncem 17. století vydal zahradník Ito Ihei ilustrovanou knihu se 450 různými formami R. obtusum.
V 18. století vzniklo velké zahradnické centrum v Kurume nedaleko Nagasaki, kde byly pěstovány právě kultivary této skupiny – odtud jejich název. Odtud se dostaly první z nich do Evropy prostřednictvím E. Fortuna. Kultivary této skupiny jsou spíše menšího vzrůstu s drobnějšími ale barevně velmi atraktivními květy. Ve sbírce jich je pěstováno poměrně dost – například kultivary ´Adonis´, ´Helena´, ´Kermesina´, ´Aladdin´, ´Amoena´ a další.
Vuykiana hybridy
Vuykiana hybridy mají původ v holandském Booskopu, kde A. Vuyk prováděl v roce 1921 křížení mezi kultivary ´J.C. Van Toll´ (Mollis hybr.), dále ´Mucronata´(R. mucronatum - hybr.), ´Rose´ a ´Maxwelli´(oba Kurume hybr.). Dále bylo ke křížení v této skupině použito hybridů R. kaempferi. Prvních devět kultivarů z tohoto křížení bylo pojmenováno po významných hudebních skladatelích - ve sbírce je zastoupen kultivar ´Schubert´.
Opadavé azalky
Opadavé azalky ve sbírce jsou zastoupeny samostatně na dvou plochách a dva druhy opadavých pěnišníků doplňují výsadbu polopadavých druhů – pěnišníku Schlippenbachůva (R. schlippenbachii) – zde pěstované rostliny byly vypěstovány ze semen sebraných v přírodě na Korejském poloostrově, který je jedním z míst výskytu. Dále tento druh roste ve východní Sibiři, severovýchodní Číně a Japonsku. Je to otužilý pěnišník
s velkými jemně růžovými květy, které vzhledem k tomu, že rozkvétají brzy na jaře často v našich podmínkách zmrznou. Druhým druhem, který doplňuje výsadbu poloopadavých pěnišníků je vzhledově velmi zajímavý druh pěnišník vousatý (R. semibarbatum), který ale není z podrodu Pentanthera jako ostatní opadavé druhy ve sbírce, ale je to jediný druh podrodu Mumeazalea. Je to keřík vypadající velmi nenápadně, s malými lístky a hlavně velmi drobnými mléčně bílými kvítky. Pochází z Japonska.
Ostatní druhy opadavých pěnišníků jsou na samostatné ploše. Je zde například jediný opadavý evropský druh pěnišník žlutý (R. luteum) s velmi vonnými žlutými květy. Z amerických druhů si můžete prohlédnou bíle kvetoucí pěnišník západní (R. occidentale). Ze severovýchodu Severní Ameriky pochází pěnišník kasnadský (R. canadense) - velmi otužilý druh fialově nebo bíle kvetoucí.
Z asijkých druhů je v naší sbírce jeden z nejznámějších pěnišníků - pěnišník olysalý (R. glabrius), známý spíše pod synonymem dříve pěnišník japonský (R. japonicum) či ještě starším jménem Azalea mollis. Tento velmi dekorativní druh se stal výchozím druhem četných kultivarů opadavých azalek. Z asijských druhů je dále velmi zajímavý pěnišník Albrechtův (R. albrechtii) – velmi otužilý japonský druh se sytě zářivě růžovými květy.
Kultivary opadavých azalek
Kultivary této skupiny jsou velmi četné, velmi atraktivní, mají výhodu, že jim nevadí slunce, ale samozřejmě na přímém slunci rychleji odkvétají. Podle botanického původu je můžeme rozdělit do následujících skupin:
Knap Hill hybridy
První kultivary vznikaly v Knap Hill – Nurseries v Surrey v Anglii okolo roku 1870 zásluhou A. Waterera. Výchozími druhy byly pravděpodobně americké druhy: bílý kvetoucí pěnišník stromečkový (R. arborescens), oranžově kvetoucí pěnišník měsíčkový (R. calendulaceum) a pěnišník západní (R. occidentale), z asijských druhů žlutě až oranžově kvetoucí pěnišník měkký (R. molle). Dnes je pěstováno mnoho velmi atraktivních kultivarů zářivých barev. Ve sbírce pěstujeme třeba ´Balzac´, ´Berryrose´, ´Exbury White´a další.
Mollis hybridy
Mollis hybridy je zahradnické označení skupiny je odvozené od dříve používaného názvu výchozího druhu - kultivary vznikly křížením pěnišníku olysalého (R. glabrius, syn.: Azalea mollis) s R. x kosterianum, což je kříženec vybraných linií pěnišníku měkkého (R. molle). Počátek tohoto šlechtění se klade do 70. let 19. století a probíhalo jednak v Anglii (Tillery, Waterer), dále v Belgii (Goennegen) a v Holandsku (Koster). Stejně jako kultivary předchozí skupiny patří i tyto k velmi atraktivním zářivostí barev a otužilostí – ve sbírce můžete vidět například kultivar ´Saturnus´.