Informační tabule: Uspořádání sbírky pěnišníků | pěnišníky | Sbírky | Průhonická botanická zahrada | Články | iBotky.cz

Informační tabule: Uspořádání sbírky pěnišníků

Mobilní verze

Autor: Ing. Uljana Blažková

Základní uspořádání sbírky pěnišníků
 

Převážná část sbírky byla vysazena v roce 1994 z předpěstovaných rostlin v zásobní zahradě. V dalších letech byla doplněna o ukázku českého šlechtění, dále o ukázku i jiných rodů z čeledi vřesovcovitých. Průběžně byly doplňovány jednotlivé již vysazené skupiny o nově získané položky.
Těžištěm sbírky jsou plané druhy, uspořádané v naší výsadbě podle systému rodu používaného botaniky v 70. letech 20. století, který vycházel jednak z postavení pupenů a dalším základním  třídícím znakem byl typ odění na spodní straně listů.
Listy rododendronů jsou, zejména na spodní straně, kryty čtyřmi typy chlupů: chlup jednoduchý (chlup), chlup žláznatý (žlázka), chlup šupinatý (šupina), a chlup rozvětvený (vločka). Podle toho, který z typů chlupů u jednotlivých druhů převládá, řadíme rododendrony do tří skupin:

1. Lupinaté (Lepidotae) 
U této skupiny je dominantním typem chlupu šupina. Některé druhy mají kromě šupin ještě jednoduché chlupy. Patří sem druhy převážně drobnolisté a stálezelené, ale najdeme zde i druhy poloopadavé až opadavé.

2. Huňaté (Vilosae)

Druhy, které sem patří, jsou oděny převážně chlupy a dále se mohou vyskytovat i žlázky. Rododendrony v této skupině mají listy opadavé až poloopadavé, vzácně i stálezelené (do této skupiny patří rododendrony označované jako „azalky“).

3. Vločkaté (Floccaceae)

V této skupině jsou zařazeny všechny velkolisté, velkokvěté, stálezelené druhy, jejichž dominantním typem odění je rozvětvený chlup - vločka a někdy ještě žlázka.
Z tohoto základního rozdělení vychází i dnes používaný botanický systém, zařazující jednotlivé druhy do příslušných podrodů, sekcí a subsekcí, ale je upravován podle toho, jak pokračuje moderní, zejména molekulárně genetický výzkum.

Kromě botanického členění je v jednotlivých skupinách ve sbírce brán zřetel i ke členění geografickému, a to tak, že druhy, patřící do stejné vyšší taxonomické jednotky, jsou dále vedle sebe uspořádány podle příslušnosti k zeměpisné oblasti.

 



Sbírka stálezelených pěnišníků na Chotobuzi
 
Botanické rododendrony jsou doplněny v jednotlivých skupinách ukázkou kultivarů, která je ovšem jen zlomkem toho, co bylo ve světě vyšlechtěno (několik desítek tisíc kultivarů).
Jednotlivé skupiny jsou vysazeny v terénu tak, aby bylo co nejvíce vyhověno jejich ekologickým  požadavkům.

Podrod Rhododendron

Charakteristika: druhy patřící do skupiny „lupinatých“ pěnišníků jsou většinou drobnolisté, neopadavé,  dosahující výšky od 10 cm po 2 m (v našich podmínkách), vyžadují chráněné, zastíněné stanoviště s dostatkem vláhy. Patří sem ale i druhy poloopadavé až úplně opadavé;
Ukázka druhů této skupiny je vysazena  na dvou plochách. Vzhledem k tomu, že se jedná většinou o rostliny získané ze semen získaných z botanických zahrad z volného sprášení, jedná se často o hybridní rostliny, nikoli o čisté druhy (rododendrony se mezi sebou velmi dobře kříží, a proto tam, kde je pohromadě více příbuzných druhů jako je tomu v botanických zahradách, ale často i v přírodě, získávají se z výsevů semen většinou pouze hybridní rostliny).
V prvním oválu jsou zastoupeny evropské druhy pěnišník rezavý (R. ferrugineum). Jeho druhové jméno je odvozeno od rezavého zbarvení na spodní straně listů. Pěnišník chlupatý (R. hirsutum), který získal své jméno od výrazných chloupků na listech, které jsou zejména na lemu listů. Z amerických druhů je zde pěnišník menší (R. minus, syn. R. carolinianum). Z asijských druhů si můžete prohlédnout například pěnišník pěkný (R. concinnum), choulostivý druh, který je velmi dekorativní karmínově zbarvenými květy. Pěnišník drobnokvětý (R. micranthum) připomíná náš rojovník bahenní. Pěnišník obtížený (R. impeditum) je nízký, fialově kvetoucí druh, který dal základ mnoha kultivarům – zde zastoupený ´Moerheim´ je jedním z nich.
Ve druhém oválu je vysazena skupina raně  kvetoucích rododendronů z Dálného východu - opadavý pěnišník špičatolistý (R. mucronulatum). Pěnišník daurský (R. dauricum) je poloopadavý až opadavý druh. Opadávání listů je podmíněno stanovištěm – na chráněném místě listy v zimě z větší míry přetrvávají). Dále zde roste  jeho méně opadavá subspecie R. dauricum subsp. ledebourii a velmi dekorativní R.praecox kříženec mezi R. dauricum a R. ciliatum, který vyšlechtil Isaac Davis v Anglii v polovině 19. století.

V tomto oválu  je také vysazen i jediný druh podrodu Therorhodion – pěnišník kamčatský (R. camtschaticum).

Podrod Hymenanthes

Charakteristika: druhy patřící do skupiny „vločkatých“ jsou stálezelené, většinou i několik metrů vysoké keře, ale patří sem i drobné plazivé druhy měřící jen několik desítek centimetrů. Mívají velké kožovité listy. Vzhledem k charakteru listů je pro ně při pěstování vhodné plné zastínění.
V naší sbírce máme zástupce této skupiny vysazeny jen v malé ukázce na šesti malých plochách z toho na pěti jsou to botanické druhy a na jednom je malá ukázka kultivarů.
Z botanických druhů stojí za zmínku například pěnišník zvonkovitý (R. campanulatum) vzrůstný druh původem z Himálaje - rostliny pochází ze semen sbíraných v přírodě, stejně jako drobné, žlutě kvetoucí keříky korejského pěnišníku zlatého (R. aureum).
Dále můžeme zmínit důležitý americký druh pěnišník americký (R. catawbiense), který se stal symbolem amerického státu Západní Virginie a jeho stylizovaný obraz je i součástí západovirginské vlajky. Je důležitý i z hlediska šlechtění - dal základ mnoha kultivarům vyšlechtěným a pěstovaným v Evropě (například kultivary vyšlechtěné v Sasku R. Seidlem – ve sbírce zastoupen ´Alfred´).
Z evropských pěnišníků je ve sbírce například pěnišník kavkazský (R. caucasicum), který je rovněž výchozím druhem mnoha kultivarů (mezi nejznámější patří ´Cunningham´s White´),  stejně jako z téže oblasti pocházející pěnišník Smirnovův (R. smirnowii), velmi otužilý druh  s krásnými, sladce růžovými květy. I tento druh dal základ mnoha kultivarům a to i českým.
Kultivary, které doplňují výsadbu tohoto podrodu, jsou jen zlomkem toho, co bylo vyšlechtěno. Je zde zastoupen již zmíněný ´Cunningham´s White´, dále je zde skupina velmi dekorativních červeně kvetoucích kultivarů pocházejících z asijského pěnišníku Forestova plazivého (R. forrestii var. repens). Původní poddruh je v našich podmínkách málo odolný, ale jeho kultivary se dají velmi dobře pěstovat – například ´Baden-Baden´ a ´Scarlet Wonder´. Další skupina kultivarů pochází ze šlechtění pěnišníku Williamsova (R. williamsianum), po kterém potomci dědí zajímavé bronzové zabarvení mladých listů a velmi bohaté kvetení s krásně růžově zbarvenými  zvonkovitými květy - například ´Oudjik´s Sensation´ a další.
Ve sbírce rovněž zastoupen pěnišník jakušimský (R. yakushimanum). Jeho hybridy jsou  v současné době velmi populární, protože jsou velmi dekorativní a otužilé. Ve sbírce jsou zastoupeny kultivarem ´Tatjana´