Informační tabule: Pěnišníky - rozšíření a třídění | pěnišníky | Sbírky | Průhonická botanická zahrada | Články | iBotky.cz

Informační tabule: Pěnišníky - rozšíření a třídění

Mobilní verze

Autor: Ing. Uljana Blažková

Rod pěnišník (Rhododendron)

Český název „pěnišník“ vznikl pravděpodobně odvozením z ruského „pjanišnik“- od slova „pijanyj“ – opilý, který poukazoval na toxické vlastnosti některých obsahových látek v rododendronech. Tento název vznikl v době tvorby českého názvosloví bratry Preslovými, ale v moderní ruštině se nedochoval. I u nás bývá častěji  místo pěnišníku používán počeštěné vědecké jméno rododendron. Vědecké jméno pochází z řeckého rhodos – růžový, načervenalý, nachový, a dendron – strom
Vždyzelené, poloopadavé (přes zimu zelené) až opadavé keře nesmírně variabilní ve vzhledu a životních podmínkách jejich přirozených stanovišť. Jedná se o jeden z nejdekorativnějších  a druhově nejbohatších rodů – literatura uvádí 1000-1400 druhů.
Kromě tropických druhů rostoucích v Malajsii, na Indonéských ostrovech a jednoho druhu - Rhododendron lochae - rostoucího v severovýchodní Austrálii, jsou rododendrony rostlinami severní polokoule. Nejvíce druhů roste ve východní a jihovýchodní Asii ale bohatá je i oblast Nové Guinee (okolo 170 druhů).  Převážná část druhů je součástí vysokohorské květeny. Tvoří zde součást podrostu v lesních společenstvech, ale řada roste nad hranicí lesa, kde vytváří často velmi rozsáhlé porosty. Některé druhy jsou součástí tropických pralesů.

Asijské druhy

Z Asie je druhově nejbohatší oblast Himálaje a střední a západní Číny (až několik set druhů). Rododendrony zde rostou v široké variabilitě od drobných keříků až po keře stromového typu, které dosahují i  30 m výšky pěnišník převeliký (R. giganteum). Pěnišník stromový (R. arboreum) je  národní květinou Nepálu. Areál rozšíření pak pokračuje dále na východní pobřeží .
Pěnišníky, rostoucí dále na jih, přes Malajský poloostrov, ostrov Borneo, Indonéské ostrovy, Sundské ostrovy až po severní Austrálii, jsou pro svou barevnost a velikost květů atraktivní z hlediska šlechtění, ale pro středoevropské podmínky bez vhodných skleníků pěstitelsky nevyužitelné.
Z hlediska introdukce pěnišníků je pro evropské podmínky zajímavá oblast severovýchodní Asie, zahrnující severovýchodní území Ruska a Koreu, a dále pak Japonsko.

Druhy evropské oblasti


V evropské oblasti, do které zahrnujeme i druhy rostoucí na Kavkaze a v Malé Asii, roste 9 druhů pěnišníků. Typickými alpskými druhy jsou pěnišník chlupatý (R. hirsutum) a pěnišník rezavý (R. ferrugineum), který roste ještě v Pyrenejích a v severních Apeninách. V Alpách dále roste spontánní kříženec obou uvedených druhů pěnišník prostřední (R. x intermedium). Jeho rozšíření je omezeno na styčné plochy obou zmíněných druhů. V Karpatech se vyskytuje jediný druh -pěnišník karpatský (R. kotschyi).
Na Kavkaze roste pět druhů - pěnišník kavkazský (R. caucasicum), pěnišník žlutý (R. luteum), pěnišník černomořský (R. ponticum), pěnišník Smirnovův (R. smirnowii) a pěnišník Ungernův (R. ungernii).
Pěnišník žlutý roste dále v Bělorusku, na Ukrajině, vzácně v Polsku a v nevelkém množství i na území bývalé Jugoslávie. Pěnišník černomořský se vyskytuje  ještě na Pyrenejském poloostrově a na Balkánském poloostrově a jeho výskyt zasahuje až do Malé Asie, stejně jako výskyt pěnišníku karpatského a pěnišníku žlutého.
Posledním evropským druhem je pěnišník laponský (R. lapponicum) rostoucí v severní Skandinávii, Finsku, Grónsku, ale také v Severní Americe na poloostrově Labradoru a v severovýchodní Asii.

Druhy Severní Ameriky


Poslední oblastí rozšíření rododendronů je Severní Amerika, kde, jak uvádí literatura, roste okolo 30 druhů pěnišníků. Rododendrony zde rostou ve vlhkých, příbřežních hornatých oblastech. Nejvíce druhů roste na východním pobřeží, dále na severu a západním pobřeží. Střed severoamerického kontinentu je příliš suchý, rododendrony zde nerostou

 


 

Třídění pěnišníků

Systematika rodu se stále vyvíjí, v poslední době, stejně jako u jiných rodů, zejména s rozvojem poznatků molekulární genetiky. V současné době se používá botanický systém, který rozděluje rod zpravidla do osmi podrodů  (někdy je používáno podrodů devět (sekce Vireya z podrodu Rhododendron je někdy uváděna jako samostatný podrod).


Podrod Rododendron

druhově nejbohatší (okolo 500 druhů, v sekci Vireya, která sem bývá zařazována, je okolo 170 druhů tropických rododendronů, rostoucích na ostrově Borneo a v Nové Guinei), většinou stálezelené, výjimečně opadavé keře, listy drobnější


Podrod Hymenanthes

druhý druhově nejbohatší podrod (okolo 300 druhů) stálezelených, většinou velkých a velkolistých keřů, ale patří sem i keře drobnější,  plazivé


Podrod Pentanthera
druhově méně početný podrod opadavých pěnišníků (okolo 25 druhů)


Podrod Tsutsutsi
okolo 110 druhů poloopadavých druhů
většinou menšího vzrůstu


Podrod Azaleastrum

stálezelené keře nebo malé stromy, v počtu druhů zde zahrnutých se literatura rozchází  - uvádí 5-30


Podrod Candidastrum

pouze jeden druh pěnišník bělokvětý (R. albiflorum), opadavý menší keř

Podrod Mumeazalea
pouze jeden druh pěnišník vousatý (R. semibarbatum), opadavý drobnější keř s velmi drobnými nenápadnými květy

Podrod Therorhodion

jediný druh pěnišník kamčatský (R. camtschaticum), drobný přízemní keřík opadavý

Podrody jsou dále děleny do sekcí a subsekcí.
 



Pěnišníky rostou zpravidla na kyselejších, humózních půdách, jen velmi málo druhů snáší vápencový podklad. Důležité je, zejména pro stálezelené druhy, zastínění, polopadavé a opadavé druhy mohou růst i na nezastíněných stanovištích, pokud mají dostatečný přísun vody. Dostatečná zálivka je nutná u všech druhů, ale zároveň nesnášejí zamokřené půdy (výjimkou je např. pěnišník kanadský - R. canadense),  proto je dobré při výsadbě používat drenáže. U stálezelených druhů je důležitá dostatečná zálivka před zimou. Stanoviště k výsadbě by mělo být chráněné, na  závětrné straně.
V listech, květech a částečně i v kořenech některých druhů pěnišníků jsou obsahové látky (flavonoidy, saponiny, fenolové sloučeniny), které způsobují otravy nejen u zvířat, ale i u lidí: například jsou známy případy otravy medem z alpských porostů pěnišníku rezavého. Účinky jsou většinou projímavé a halucinogenní, těžké otravy vedou ke zpomalení až zástavě srdeční činnosti. 
Na druhou stranu jsou účinky těchto látek využívány v medicíně, zejména v lidovém léčitelství proti horečce, revmatismu, na regulaci činnosti ledvin, srdce, při výrobě povzbuzujících nápojů a dokonce při některých otravách (výtažek z listu pěnišníku kavkazského  při otravě rtutí).
V Rusku se využíval olej vyrobený ze silic obsažených v květech pěnišníku žlutého v kosmetickém průmyslu.
Zajímavá je i skutečnost, že některé pěnišníky jsou dnes označovány jako invazní rostliny – příklad pěnišníku černomořského ve Velké Británii. Díky ohromné produkci semen a jejich dobrému vzcházení, ale i díky schopnosti vegetativního množení hřížením se přemnožil do té míry, že vytlačuje  ostatní vegetaci a ohrožuje toxickými látkami pasoucí se dobytek.