Autor: RNDr. Pavel Sekerka
Rod pivoněk
Vytrvalé byliny či keře se střídavými, zpeřenými či hluboce dělenými listy, bez palistů. Květy pivoněk jsou oboupohlavné, bývají opylovány hmyzem. Jsou jednotlivé, kalich je volný, vytrvávající, většinou pětičetný, zelený. Korunní lístky bývají velké a výrazně barevné, vzácněji jsou tuhé kožovité. Tyčinek je velký počet, u kulturních forem můžou být tyčinky přeměněné v nepravé korunní lístky. Na bázi pestíků je nectarium vyrůstající na polštářkovitém kruhovitém terči. Plodem je dřevnatějící měchýřek. Semena jsou velká až 1 cm, lesklá, tmavá. Neoplozená vajíčka mohou přetrvávat jako jasně červená, hluchá semena, velice nápadná při otevírání měchýřků.
Pivoňky rostou na všech světadílech severní polokoule, centrum rozšíření mají ve Středomoří, na Kavkaze a v Číně. V Severní Americe jsou původní pouze 2 druhy.
Pivoňka byla známá a vysoce ceněná jako léčivá rostlina již ve starověkém Řecku a Číně. O jejím použití se zmiňuje mimo jiné významný římský přírodovědec Plinius starší, Dioskorides i Galenus. Květ pivoňky lékařské se ve farmacii užívá dodnes. Použití pivoněk v čínské medicíně je známé z rukopisu Shennong Materia Medica publikovaného v období dynastie Qin (221 - 206 př.n.l). Ve východní Asii se používá sušená kůra pěstovaných dřevitých pivoněk.
V zahradách se kromě níže jmenované pivoňky keřovité pěstují bylinné pivoňky, pivoňka čínská a lékařská. Květy se používají tradičně v kyticích ve vázách, květy plných barevných kultivarů se také suší. Z květů pivoněk se získával parfém výrazné vůně, který největší obliby dosáhl v Anglii ve 30.tých letech minulého století. Sušené květy červených kultivarů se používaly k barvení sirupů. Semena se používala ve středověku v Anglii jako koření při dušení masa. Pivoňka kavkazská byla využívána k barvení vlny, hedvábí a papíru. Sušená semena se podobně jako semena klokoče používala na výrobu náhrdelníků. Ve středověku byla také součástí amuletů proti nemocem, především padoucnici. V době nouze byly kořeny některých pivoněk na Sibiři a ve střední Asii vařeny s mlékem a používaly se na výrobu kaše.
Botanické členění pivoněk
sekce Mountan - dřevité pivoňky
podsekce Vaginatae
Lístky vejčité až vejčitě kopinaté, bez výrazných zářezů či s širokými a hlubokými zářezy, šálkovitě tvarovaný květní disk vytváří pochvu, která zpočátku překrývá mladé měchýřky přibližně do poloviny délky. Květ jen jeden na konci větve, vzpřímený. Barva květu bílá, růžová, fialová, červená (P. suffruticosa).
podsekce Delavayanae
Lístky kopinaté, špičaté s hlubokými zářezy, tučný disk objímá pouze bázi měchýřků. Květy vyrůstají po 1 - 3 v úžlabí listů a vrcholově, bývají skloněné, žluté,oranžové, červené, bílé (P. lutea, P. delavayi).
sekce Onaepia - americké pivoňky
Byliny. Chrupavčité korunní lístky stejně dlouhé či kratší než lístky kališní, disk tvoří masitou pochvu kolem báze pestíků, S. Amerika (P. brownii).
sekce Paeonia - evropské a asijské bylinné pivoňky
Korunní lístky tenké, delší než lístky kališní, disk je plochý. Evropa, Asie.
podsekce Paeonia
Většina lístků dělených v mnoho segmentů (obvykle 17 – 30 segmentů či více), většina segmentů je laločnatá či zubatá, dolní listy s těsně eliptickými až kopinatými segmenty (P. tenuifolia, P. anomala, P. officinalis, P. peregrina). Středomoří, Kavkaz
podsekce Foliolatae
Většina lístků nedělených, lístků je 9 – 16 (u některých druhů 21 – 23, výjimečně více), lístky jsou celokrajné, spodní listy mají lístky eliptické, vejčité či okrouhlé, zřídka kopinaté. Středomoří a Kavkaz (P. mascula, P. dahurica, P. mlokosewitschii) a východní Asie (P. obovata, P. japonica).
podsekce Albiflorae
Rostliny se vícekvětými stonky, listy s chrupavčitým okrajem, nepravidelně jemně zubaté, Asie
(P. lactiflora, P. emodii, P. anomala ).
Pivoňky v Průhonicích
Pivoňky, jak dřevité tak bylinné byly použité ve výsadbách při zakládání Průhonického parku.
Podle dochovaných zpráv rostlo v parku na přelomu století 600 trsů bylinných pivoněk. Větší sortiment pivoněk byl pěstován také v zahradě Dendrologické společnosti. Katalog Spolkových zahrad Průhonických nabízí v roce 1927 celkem 42 taxonů a kultonů bylinných pivoněk.
Ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví ing. M. Opatrná soustředila sortiment bylinných pivoněk v 60. letech. Po jejich zhodnocení však byla sbírka z části převedena vybraným zahradnickým podnikům a z části zrušena.
Sbírku pivoněk Botanického ústavu založil doc. J. Hofman, tehdejší vedoucí zahrady, v letech 1968 - 1969. V 70. letech je uváděno ve sbírce 180 taxonů a kultonů.
V 80. letech byla sbírka zrevidována. Ing. U. Blažková sbírku doplnila především o mezidruhové hybridy bylinných pivoněk.
Ve sbírce pivoněk je nyní zastoupeno 12 botanických druhů a více než 200 kulturních odrůd. Základem jsou historické i nové odrůdy bylinných pivoněk. Počet kultivarů P. lactiflora dosahuje 176, hybridních kultivarů je 30; celkem tedy 206 kultivarů. Významnou součástí sbírky jsou mezidruhoví kříženci, kterým se šlechtitelé věnují v posledních desetiletích.
Tyto pivoňky kvetou, podobně jako hojně pěstovaná pivoňka lékařská, již od poloviny května.
Současný systém výsadby v expoziční části Botanické zahrady v Průhonicích spojuje klasifikaci podle barev květů s vývojovým uspořádáním: kultivary jsou roztříděny podle barvy květů na bílé, růžové
a červené, a v každé z těchto skupin jsou pak řazeny chronologicky, podle doby vyšlechtění.
Řada botanických druhů je též vysázena na Alpinu Průhonického parku a dřevité pivoňky můžete obdivovat též na nádvoří zámku.