Informační tabule: Zahradní pivoňky | pivoňky | Sbírky | Botanická zahrada Chotobuz | Články | iBotky.cz

Informační tabule: Zahradní pivoňky

Mobilní verze

Autor: RNDr. Pavel Sekerka

Pivoňka keřovitá - Paeonia suffruticosa

První záznamy o pěstovaní dřevitých pivoněk jako léčivých rostlin pocházejí z Číny z východní dynastie Han (kolem roku 250 n.l.). Z konce 4. století existují první záznamy o pěstování pivoněk jako okrasných rostlin.
Pěstování se soustředí nejenom do paláců, ale především do chrámů a klášterů. Pivoňka je pokládána
za národní čínskou květinu pod patronací císaře, stává se symbolem jara (lotos symbolizuje léto, podzim chryzantémy a zimu květy meruněk a broskvoní).
Do Japonska byly dřevité pivoňky dovezené v 8. století. Nejprve byly pěstované v klášterech, ale rychle získávají oblibu mezi lidmi. Původně čínské kultivary zaujaly významné místo mezi národními japonskými okrasnými rostlinami. Během 17. – 19. století vzniká množství nových odrůd japonského původu, které se tvarem a stavbou květů liší od čínských rodičů. Japonci dávají přednost velkým jednoduchým či poloplným květům s čistými většinou světlejšími barvami, na rozdíl od Číňanů, kteří upřednostňují pivoňky s plnými, těžkými často tmavě zbarvenými květy.
První Evropané se seznámily s dřevitými pivoňkami v Pekingu v roce 1656. V roce 1789 do botanické zahrady v Kew dorazil první import dřevitých pivoněk, který zajistil Alexandr Duncan, další rostliny byly přivezeny až v roce 1794. V roce 1802 byly dovezené první hybridy s tmavou skvrnou na bázi korunních lístků (´Rock´s Variety´).
V letech 1860 – 1890 se stávají dřevité pivoňky módní rostlinou a na jejich pěstování se specializují zahradnické školky po celé Evropě (školky Kelways – Anglie, Heage & Schmidt – Německo, Krelage – Holandsko, Verdier – Francie) a šlechtí se první hybridy Evropského původu. A tak školka Paillet nedaleko Paříže může v roce 1890 nabízet ve svém katalogu již 337 kultivarů dřevitých pivoněk. Od poloviny 19. století jsou známé také dovozy Japonských dřevitých pivoněk.
Do USA byly dřevité pivoňky dovezené kolem roku 1920 z Evropy. Importované čínské odrůdy již byly natolik prošlechtěné jak v barvě (byla od čistě bílé po tmavě červenou), tak i v tvaru květu, že evropské a americké šlechtění mohlo jen stěží dodat k těmto klasickým odrůdám něco nového. Nový impulz ve šlechtění nastává až poté, co jsou do Evropy importované nové druhy dřevitých pivoněk a šlechtitelé se pokusí dodat květům novou, žlutou barvu.

Skupina Lemoineových hybridů dřevitých pivoněk

 

Počátkem 20. století školkaři Viktor a Emile Lemoine  spolu s profesorem Louisem Henrym provedli první hybridizaci mezi plnokvětými dřevitými pivoňkami a pivoňkou žlutou. Na jejich počest byly pojmenovány P. x lemoinei. Později se hybridizaci této skupiny věnovali také A. P. Saunders
a W. Gratwick. Jimi vyšlechtěné odrůdy jsou bujné a dobře rostou. Křížením získaly neobvyklé barvy – květy, jsou oranžové, meruňkové, žluté či tmavě červené. Tato skupina pivoněk raší a rozkvétá pozdě, společně se zahradními hybridy bylinných pivoněk. K nejznámějším kultivarům patří plnokvětý  ´Souvenir de Maxime Cornu´, který má květy žluté, na okrajích oranžové až červená, ´High Moon´ se žlutými květy uprostřed s červenou skvrnou a ´Black Pirate´ s květy temně červenými.. 

Meziskupinové hybridy
V roce 1948 se Japonci Toichi Itohu podařilo zkřížit žlutokvětý kultivar ´Alice Harding´ s bylinnou pivoňkou a vznikly tak první mezi skupinové (Itoh) hybridy. Poprvé vykvetly v roce 1963. Meziskupinové pivoňky jsou bujné a  dobře rostou, při zemi sice dřevnatí, ale velikostí odpovídají bylinným pivoňkám. Květy jsou ale většinou deformované, nepříliš okrasné a jen několik odrůd má pravidelně utvářené plné či poloplné květy. Dnes již existuje celá řada meziskupinových hybrihů i v barvách růžových či červených, ale nejzajímavější jsou kultivary žluté.


 

Bylinné pivoňky

Odrůdy pivoňky lékařské -
Paeonia officinalis
 
Původní botanický druh roste v jihovýchodní Francii, jižním Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku a na Istrijském poloostrově, Albánii, Chorvatsku a Itálii. Ve středověku se pěstoval jako okrasná a léčivá rostlina. V Evropě byly odrůdy pivoňky lékařské módní rostlinou jen krátce, např. ve Francii v 16. – 17. století. Matthioli ve svém herbáři (kolem r. 1554) píše, že plnokvětá tmavě červená pivoňka lékařská byla do Německa dovezena ze Španělska a nejprve byla prodávána za 15 dukátů, ale „nyní pak, poněvadž se velice rozplemenil (pivoňkový keř), jsou ho téměř všechny správné zahrady plny“. Byla tak rozšířena, že ji nazývali květinou (růží) chudých a zámožnější vrstvy ji ve svých zahradách ignorovaly.
Do 19. století byla získána celá řada zahradních kultivarů. Například pařížská školka Charlese Verdiera nabízela v roce 1850 více jak 50 oddrůd. Dnes se prakticky setkáme pouze se třemi kultivary - bíle (´Alba Plena´), růžově (´Rosea Plena´) a tmavě červeně (´Rubra Plena´) kvetoucí plnou odrůdou.
Kultivary si zachovávají časné kvetení, rozkvétají asi 14 dní před kultivary P. lactiflora.

Odrůdy pivoňky čínské – Paeonia lactiflora
 

Zatímco v Evropě byly ve středověku pivoňky opomíjené, v Číně a Japonsku jsou bylinné pivoňky jednou z nejoblíbenějších trvalek. Původní botanický druh se vyskytuje v severní a střední Číně, Mongolsku
a na Sibiři. První záznamy o pěstování pivoňky čínské jsou nejspíše z roku 536 n.l. Ke konci 16. století čínské školkařské soupisy uváděly přes 30 odrůd. V Japonsku je známo v období Edo (17. – 19. století) kolem 100 kultivarů.
Evropané se poprvé seznámily s hybridy pivoňky čínské v Číně v druhé polovině 17. století, do Evropy byly dovezeny nejspíše v roce 1784. První v Evropě pěstované odrůdy se rázem staly hitem - kultivary pivoňky čínské totiž výrazně rozšířily barevnou škálu pěstovaných rostlin (především o různé odstíny růžové) a navíc byly také velice tvarově variabilní. Ve Francii se šlechtěním bylinných pivoněk a to jak pivoňky lékařské tak i pivoňky čínské zabýval jako první Nicolas Lemon ve školkách v Porte St. Denis nedaleko Paříže. Byl první Evropan, který vypěstoval ze semen a prodával hybridy pivoňky čínské. Dodnes je velice rozšířený například jeho kultivar ´Edulis Superba´.
Začátkem 19. století se mnoho školek ve Francii, Belgii, Holandsku i Anglii začalo věnovat šlechtění pivoňky čínské. Evropští šlechtitelé tak vlastně pokračovali s výsledky více jak 1000 letého úsilí asijských kolegů.
Nabídka kultivarů pivoňky čínské je i dnes poměrně konzervativní a drží se sortimentu starého 30 a více let. Jako novinky se objevují rostliny s monstrózními květy – s úzkými a roztřepenými korunními lístky.

Mezidruhové hybridy pivoněk

 

Pro ještě větší zvýšení variability byly již kolem roku 1840 zahájeny první pokusy o křížení kultivarů pivoňky čínské s jinými druhy pivoněk. První úspěšné pokusy byly s pivoňkou tenkolistou - hybrid ´Smouthi´ vyšlechtěný Smouthem a Malinesem se pěstuje dodnes.
Mezidruhovým křížením pivoněk se však nejvíce proslavila francouzská rodina Lemoine. Victor Lemoine (+1911) a jeho syn Emile (+1942) se zabývali kromě dřevitých také bylinnými pivoňkami, jako první použili v křížení kavkazské druhy (P. witmanniana), které vnášejí nažloutlé barvy květů, zdravý bujný růst a časné kvetení.

a) Pivoňky odvozené od kulturních forem pivoňky lékařské

Hybridy pivoňky lékařské s pivoňkou čínskou získaly od pivoňky lékařské tmavě červenou barvu. Jsou především jednoduché nebo poloplné kultivary s výraznými žlutými prašníky, vzácněji plné v barvách tmavě červených nebo růžových. Kvetou časně, poněkud později než botanické pivoňky.
 

b) Pivoňky vzniklé křížením s pivoňkou tenkolistou

Získávají od pivoňky tenkolisté nízký, kompaktnější vzrůst a více dělené, úzké lístky. Většinou mají jednoduché tmavě červené květy. Hodí se na obruby či do popředí záhonů. Kvetou časně začátkem května.

c) Pivoňky vzniklé křížením kavkazských žlutokvětých pivoněk
Bývají poměrně vysoké, vzpřímeně rostoucí se světleji zelenými listy s velkými oválnými či okrouhlými lístky. Květy bývají jednoduché, velké bílé, krémové, nažloutlé nebo světle růžové, někdy žilkované nebo měnící barvu. Jsou velmi časné, rozkvétají začátkem května.

d) Hybridy ostatních botanických druhů
Většinou jednoduché květy, časné. Vlastnosti jsou kombinací vlastností obou rodičů.


V roce 1904 byla založena American Paeony Society (Americká pivoňková společnost), která existuje dodnes. Tato společnost vede registr odrůd.