Plaménky jsou různorodá skupina rostlin od drobných skalniček přes byliny po mohutné liány. Patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), což potvrzují jejich květy. Mají totiž velké množství tyčinek i pestíků. Květní lístky někteří botanici považují za okvětí, jiní za netypický, zbarvený kalich. Bývají nejčastěji čtyři, ale u některých jich může být 6 nebo i více.
Většina druhů je jednodomých a samosprašných avšak novozélandské druhy jsou obvykle dvoudomé. Plodem jsou nažky, které mívají dlouhý chmýr vzniklý protažením čnělky. Slouží k rozšiřování větrem. Vzácněji mají některé druhy pouze krátký zobánek, který umožňuje přichycení semen na srsti zvířat.
Clematis aphylla je dvoudomý novozélandský druh s redukovanými listy. Asimilační funkci břebírají zelené stonky.
České jméno plaménků neznamená, že výrazně zbarvené květy jsou podobné plamenům. Vztahuje se k palčivé, plamenné chuti rostlin. Všechny druhy totiž obsahují jedovaté glykosidy (ranunkulin, protoanemonin), saponiny a další fyziologicky účinné látky. Případy otravy jsou však, pro odpornou chuť vzácné. Při požití způsobují průjmy, droga má též diuretické účinky. Jedovaté látky se ztrácí sušením a varem. Zvířata se rostlinám na pastvě vyhýbají. Při styku šťávy s pokožkou můžou vyvolat svědění a těžko hojitelné záněty.
Plamének celolistý (Clematis integrifolia) je náš domácí kriticky ohrožený bylinný druh. Občas se pěstuje jako zahradní trvalka.
Pnoucích plaménků je více druhů, než bylinných. Díky velkým výrazně zbarveným květům se plaménky staly oblíbenými zahradními rostlinami. První zprávy o jejich pěstování jsou sice již ze 16. století, ale v té době se jednalo o evropské málo variabilní druhy. Teprve dovezení amerických druhů Clematis crispa and C. viorna v 18. století dalo popud k jejich šlechtění. Kříženci ale byli nízkého vzrůstu se zvonkovitými květy a podobali se spíše bylinným druhům.
Velkokvěté zahradní plaménky mají původ v C. lanuginosa, C. florida a C. patens. V 17. století byli tyto druhy nejspíše dovezené do Japonska, kde se začínají se běžně pěstovat a byly získány jejich první barevné mutace.Velkokvěté plaménky poprvé přivezl do Evropy holanďan von Siebold v roce 1837, později následovaly další importy, především sběry Roberta Fortuneho (1863). Introdukované rostliny představovaly dostatečný gentický potenciál pro vznik velkokvětých odrůd, jak je známe dnes. První velkokvětý zahradní plamének (odrůda Reginae), vyšlechtil v roce 1855 Isaac Anderson-Henry v Edinburgu. Okrasné plaménky se postupně dostávají do celé Evropy a dnes je již považujeme za tradiční rostliny selských zahrad. K dispozici několik set odrůd.
Botanické druhy plaménků měly své místo v medicíně, například C. ligusticifolia byl v malém množství používán Indiány při léčbě migrény. Tento druh, ačkoliv je jedovatý se používal i jako pálivé koření. Ohebné a pružné stonky liánovitých druhů nacházely použití i jako náhrada provazu.
V Botanické zahradě Chotobuz připravujeme expozici velkokokvětých plaménků podél oplocení u nového záhonu japonských kosatců. Expozice je připravena ve spolupráci s firmou Parkon s.r.o. , která je naší největší firmou zabývající se pěstováním popínavých zahradních rostlin.
Pokud máte o plaménky a zvláště jejich moderní odrůdy větší zájem, nezapomeňte v červenci navštívit Clematis show této firmy.
