Autor textu: Jiří Žlebčík
Růže v Průhonickém parku
Průhonice jsou jedním z nejvýznamnějších zahradnických a botanických center České republiky. Historie sbírek, introdukce nových rostlin i šlechtění jsou především svázány s osobností hraběte A. E. Silva-Taroucy, s Průhonickým parkem a Dendrologickou společností. V bohatém pěstovaném sortimentu samozřejmě nikdy nechyběly růže.
V Průhonickém parku byl pěstován široký sortiment růží. První rozárium – růžová zahrada – byla na dvou terasách v těsné blízkosti zámku. Na horní terase stál pavilon zdobený růžemi a vedla tam cesta s besídkovou chodbou krytou pnoucími růžemi. Kolem roku 1909 byla vysazena sbírka čajovek, čajohybridů a remontantek za podzámeckým rybníkem. Na výsadby růží navazovaly výsadby pivoněk. A růže (především popínavá odrůda ‘Crimson Rambler’) byly též vysazeny na skalách u Bořína. Při soupisu z roku 1927 je uváděno 140 taxonů a kultonů (odrůd a nepojmenovaných hybridů) růží. Také ve třicátých letech minulého století se pokračovalo s výsadbami růží, především ze školek paní Chotkové v Dolní Krupé. Větší výsadba růží v parku byla též v roce 1940 na jižní straně glorietu podél cesty. Poslední dosadby mimo zámecké nádvoří probíhaly v padesátých letech. V průběhu sedmdesátých let 20. století se výrazně snížil počet pracovníků parku, a proto byly intenzivní záhony růží zrušeny, vyjma záhonů na velkém nádvoří. Z původního sortimentu se však zachovaly jednotlivé keře botanických růží a jejich hybridů roztroušeně po celém parku. Významné jsou poměrně velké porosty druhů Rosa arvensis (druh u nás vyhynulý, v Průhonicích zplanělý) a R. gallica (ohrožený druh, v Průhonicích asi původní) na skalách nad Bořínem.
Šlechtění růží v Průhonicích
Historie šlechtění růží v Průhonicích se datuje do dvacátých let minulého století. Inspektor spolkové dendrologické zahrady František Zeman tehdy postupně získal hybridizací tři nové růže. Již roku 1925 to byla pnoucí růžová odrůda ‘Marietta Silva Tarouca’, která se stále často pěstuje. V roce 1928 světle růžová sadová růže ‘Pozdrav z Průhonic’. V roce 1930 pak mezidruhový hybrid Rosa willmottiae a R. moyesii nazvaný R. ×pruhoniciana. V poválečném období vyšlechtil Bohumil Kavka křížením R. hugonis a R. omeiensis var. pteracantha růži R. ×hugoptera. Patrně nejslavnější období šlechtění růží v Průhonicích nastává až s příchodem Ludvíka Večeři. Do výzkumného ústavu přichází v roce 1955 do ovocnářského oddělení. Po jeho zrušení v roce 1963 a vzniku Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví se již pozornost Ludvíka Večeři plně obrátila k okrasným rostlinám, k šeříkům a růžím. Šlechtění v Průhonicích nebylo nikterak izolované od celosvětového vývoje. Ludvík Večeřa získal mnoho ze sortimentu růží té doby. Do Průhonic přicházely sazenice hlavně z NSR, ale také z Holandska, Francie, Anglie i USA. V letech 1964 až 1970 se počet provedených křížení nebo i ozařování počítal na tisíce. Z nich byly získány desetitisíce semenáčků kříženců a radiomutantů. Po jejich zhodnocení ve skleníku, ale hlavně pak ve školce, zůstaly pro další sledování desítky rostlin. Po nečekané smrti L. Večeři (1975) dílo dokončovala jeho asistentka Marie Látová. Některé uznané odrůdy dnes jsou nezvěstné, naopak jiné se uchovávají a očkují stále, i když nedosáhly z různých důvodů oficiálního uznání a povolení. Čas vybere lépe to zajímavé, pěkné a potřebné než úřední razítko. Šlechtěním růží se ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví (dnes Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví) zabýval také Vojtěch Benetka. Zajímavé jsou především růže ze skupiny nízkých Rugosa hybridů, opravdu vynikající růží je mohutně rostoucí, bohatě kvetoucí, vysoce mrazuvzdorná a zdravá růžová pnoucí růže ‘Rudolfína’ (2002).
