Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Podle rodu Rosa je nazvána celá čeleď rostli růžovitých (Rosaceae). Růže jsou nižší až středně vysoké keře, někdy převislé, poléhavé nebo opírající se o okolní dřeviny, a tím nabývající charakteru lian. Výhony tak často i u nás dosahují délky 5 metrů, ojediněle v subtropech dokonce až 20 metrů.

Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky (růže bedrníkolistá, Rosa pimpinellifolia).

Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích. Mohou být jak všechny takřka stejné, tak výrazně různotvaré. Nalezneme i typy jemně jehličnaté až štětinovité, které však také mohou být na hmat velmi nepříjemné (růže svraskalá, Rosa rugosa)

Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem – tedy lichozpeřené, nejčastěji 5četné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Zpravidla vytrvalé palisty jsou přirostlé k řapíku.

Květy jsou oboupohlavné; u původních botanických druhů miskovitého tvaru a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 do asi 10 cm; tyčinek bývá mnoho. Pět (velmi zřídka 4) korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného. Barva divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých.

Také v dužnatých plodech – šípcích (hypanthium), nalezneme u původních druhů růží značnou tvarovou rozmanitost. Tedy šípky kulovité, vejčité i ještě více dlouhé. Velikost se pohybuje od 5 do 50 mm.
Ve zabarvení jednoznačně převládá červená, vzácné je zbarvení černé, oranžové, žluté. Uvnitř šípků jsou drobné ochmýřené nažky.

Rozšíření růží

Divoké růže se vyskytují takřka po celé severní polokouli. Nerostou pochopitelně v arktických oblastech a na pouštích. V subtropech i v tropech nalezneme některé druhy v horách (Etiopie, Filipíny). K oblastem s největším počtem druhů patří Středomoří a východní Asie; naopak jen málo růží roste ve Skandinávii, na Islandu, v Kanadě, na Sibiři. V těchto oblastech růže překračují polární kruh. Převážná většina růží roste ve „starém světě“, ze Severní Ameriky pochází jen asi 20 druhů, které se výrazněji nezúčastnily vzniku kulturních růží.
V České republice volně roste 13 druhů růží; růže rolní (Rosa arvensis) je považována pro naše území za vyhynulý druh. S růžemi se setkáme skoro všude. Nejvíce ovšem růží roste v teplých nížinách
a pahorkatinách, a to v krajině, kde je ještě hodně rozptýlené zeleně – tedy remízků, mezí, lesních okrajů a vůbec ploch, kde se intenzivně z různých důvodů nehospodaří.
Nejvíce teplomilná růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima, syn. R. pimpinellifolia) roste na suchých lesostepních stráních. Určitou výjimku naopak představují dva vlhkomilné druhy – růže převislá neboli alpská (Rosa pendulina, syn. R. alpina) a růže májová (Rosa majalis). Tyto růže se vyskytující v chladnějších i horských oblastech. Nejhojnějším obecně rozšířeným druhem je u nás růže šípková (Rosa canina).

Třídění botanických druhů

Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci.
Rod Rosa se dělí na 4 podrody, z nich tři mají jen malý význam, neboť naprostá většina druhů je zařazována do podrodu Rosa (též Eurosa). Tento největší podrod se dále člení na 10 sekce. Uvedeme si z nich jen ty pro nás s nejdůležitější druhy, tedy takovými s nimiž se můžeme setkat v ČR ve volné přírodě nebo se často pěstují v zahradách a parcích.

Sekce Caninae (celkem 60 druhů)

•             růže šípková (Rosa canina) a druhy jí příbuzné, Evropa, severní Afrika, západní Asie
•             růže sivá (Rosa glauca, syn. R. rubrifolia), jižní a střední Evropa
•             růže jablíčkonosná (Rosa villosa, syn. R. pomifera), severní a střední Evropa

Sekce Cinnamomeae (celkem 85 druhů)

•             růže májová (Rosa majalis), severní a střední Evropa
•             růže převislá neboli alpská (Rosa pendulina, syn. R. alpina), severní a střední Evropa
•             růže svraskalá (Rosa rugosa), východní Asie

Sekce Gallicanae (jediný druh)

            růže galská neboli r. francouzská či r. keltská a hybridní druhy z ní vycházející (Rosa gallica), jižní a střední Evropa, západní Asie

Sekce Indiceae (3 druhy)
základní výchozi druhy při šlechtění růží      

•             růže obrovská (Rosa gigantea), Indie
•             růže čínská, bengálka, (Rosa chinensis, syn. R. indica), Čína

Sekce Pimpinellifoliae (15 druhů)

•             růže kapucínská neboli r. páchnoucí či r. žlutá (Rosa foetida, syn. R. lutea), Malá Asie
•             růže Hugova (Rosa hugonis), střední Čína
•             růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima, syn. R. pimpinellifolia), západní, střední a jižní   Evropa, západní Asie
   

Sekce Synstylae (30 druhů)

•             růže mnohokvětá (Rosa multiflora), Japonsko, Korea