Voda v krajině má mnoho podob. Prameniště, potoky, řeky, jezera, rašeliniště, slatiniště, slaniska, bažiny, rybníky, přehrady. Ať je to voda stojící, pomalu líně tekoucí nebo divočící s vodopády a peřejemi, ovlivňuje život kolem sebe. A především rostliny, na nichž závisí i další organismy.
Jaké podmínky určují, které vodní a bahenní rostliny se na lokalitě vyskytují? Zásadní a na první pohled patrné jsou světlo, výška vodního sloupce a rychlost proudění vody. Jiné, neméně důležité, už nejsou pouhým okem viditelné. Mezi ně patří především obsah a složení živin rozpuštěných ve vodě a hloubka sedimentu. Nicméně zkušený botanik podle zastoupení druhů rostoucích na břehu či ve vodě pozná, zda se jedná o prostředí živinami chudé nebo bohaté, kyselé, neutrální či zásadité. Činností člověka je voda obohacována o řadu živin (především o sloučeniny dusíku a fosforu). Velká část pochází ze zemědělské výroby, na obohacení živinami (eutrofizaci) má vliv odpadní voda z měst i vysoký obsah oxidů dusíku ve vzduchu. Nemalý podíl na eutrofizaci má i stále intenzivnější rybníkářství a změna vodního režimu krajiny (meliorace, napřimování řek a potoků). Zvýšený obsah živin se neprojevuje jen vodním květem, zvýšeným podílem sinic a řas ve vodě, ale i změnou celých společenstev vodních a pobřežních rostlin. Druhy vázané na chudá a čistá stanoviště ubývají a stávají se stále vzácnějšími.
První, horní nádrž, představuje rostliny, které z naší krajiny mizí snad nejrychleji.
Tyto drobné jednoleté rostlinky se původně vyskytovaly na písečných či hlinitých náplavech neregulovaných potoků a řek a na březích vysychavých tůňek, které je doprovázely. Následně nalezly životní prostor na dnech letněných rybníků nebo v mokřinách uprostřed polí. V rámci tradičního hospodaření se po výlovu (přibližně jednou za 3–5 let) nechával rybník přes léto vypuštěný nebo jen částečně napuštěný. Někdy jej hospodář osel pícninami, často však zůstával bez kultury. Během léta došlo k provzdušnění a rozkladu rybničního bahna, uvolnění živin a následně ke zvýšení úrodnosti rybníka. Na obnaženém dně současně vznikal prostor pro řadu drobných jednoletek, které mnohdy masově dno porostly. Za posledních 60 let se hospodaření na rybnících zásadně změnilo: rybníky se intenzivně hnojí, ryby přikrmují, tradiční pravidelné letnění rybníků je velmi omezené. Zároveň došlo k významné regulaci řek a velkoplošným melioracím. Následkem vymizení vhodných biotopů patří řada druhů obnažených den k nejvzácnějším rostlinám naší flóry.
Druhá nádrž představuje živinami chudou, podhorskou tůň.
Podhorské tůně jsou typické pro široce meandrující řeky a potoky ve vyšších nadmořských výškách. Tůně vznikají přirozenou cestou, hlavně vymíláním břehů, usazování nánosů v místě s pomalejším proudem nebo odstavením části původního koryta. Voda je chudá na živiny, průzračná, někdy díky vyššímu obsahu huminových kyselin hnědě zbarvená (tzv. dystrofní). Vegetace je druhově chudá, typické jsou různé druhy na živiny nenáročných rdestů, stolístků, vzácně se vyskytuje stulík malý nebo drobné masožravé bublinatky. Na březích rostou zpravidla vysoké ostřice nebo chrastice rákosovitá. Druhové složení ovlivňuje řada faktorů jako velikost a hloubka tůně, míra zastínění, kolísání vodní hladiny nebo průtočnost během povodní. Podhorské tůně jsou ohroženy především melioracemi a hnojením okolních pozemků. Podobná společenstva rostlin můžeme najít i v čistých, nehnojených rybnících v podhorských oblastech.
Třetí nádrž je osázena rostlinami z břehů větších řek, slepých ramen a poříčních rákosin.
Slepá ramena a tůně vznikají v místě bývalých říčních koryt a vymíláním břehů za povodní. V nížinách se zde usazují živinami bohaté nánosy. Porosty tvoří rostliny náročné na dostatek živin, bývají druhově bohatší, podle výšky vodního sloupce, rychlosti proudění vody, průhlednosti a míry zastínění převládají rostliny kořenující ve dně a s listy vzplývavými na hladině, z nichž jsou nejznámější stulík žlutý a lekníny, nebo s listy vyčnívajícími nad hladinu (zeravy, šmel okoličnatý, šípatka střelolistá), případně se objevují i rostliny volně se vznášející ve vodě či na vodní hladině (růžkatce, okřehky). Řeka se místy vylévá z břehů a rozlévá do šířky a vytváří rozsáhlé rákosiny, ve kterých kromě rákosu rostou i orobince nebo vzácný pryskyřník velký. Bahnité břehy osidlují obojživelné rostliny, jako jsou žabníky. Podobné rostliny najdeme i na březích hospodářských rybníků. S postupnou eutrofizací vod ale paradoxně dochází i k ochuzení těchto společenstev, protože nadbytek živin podporuje v růstu konkurenčně nejsilnější druhy, dochází k zarůstání a zastiňování tůní a úbytku biologické rozmanitosti, a to nejen u rostlin, ale i u živočichů, kteří jsou na rostlinách závislí.
Ve čtvrté nádrži si můžete prohlédnout exotické druhy vodních rostlin, které se pěstují v našich zahradách.
Některé z nich zplaňují do volné přírody, některé již zdomácněly tak, že si ani neuvědomujeme, že u nás původní nejsou (např. puškvorec obecný nebo kejklířka skvrnitá). Cizí druhy mohou být za určitých podmínek konkurenčně silnější a vytlačovat domácí druhy z jejich původních stanovišť. Abychom předešli nežádoucí invazi nepůvodních druhů, nikdy bychom neměli zahradní rostliny vysazovat do volné přírody. Toto doporučení se týká i druhů, které jsou sice u nás původní, ale byly vypěstované v holandských zahradních školkách, což je většina výpěstků nabízených v obchodních řetězcích. Pocházejí totiž z geograficky jiných oblastí, jsou přizpůsobeny jinému klimatu a křížením s našimi domácími populacemi mohou způsobit jejich genetickou degradaci.
Pátá nádrž je osázena především zahradními odrůdami vodních kosatců.
Uvidíte zde především odrůdy kosatce žlutého (Iris pseudacorus), který patří k nejčastěji pěstovaným vodním rostlinám. Je znám v několika zahradních odrůdách, jako plnokvětý, s panašovaným listem nebo s bílými květy. Také byl křížen s jinými druhy vodních kosatců, například se severoamerickým kosatcem různobarvým (Iris versicolor) nebo s japonským kosatcem Kaempferovým (Iris ensata).
Studiem vodních a mokřadních rostlin se zabývá také pracoviště Botanického ústavu v Třeboni. Sbírka vodních a mokřadních rostlin zde byla založena v roce 1976. Slouží především ke studiu ohrožených vzácných druhů. Obsahuje asi 400 druhů většinou z České republiky, případně střední Evropy. Součástí Sbírky jsou i záchranné kultivace více než 30 kriticky ohrožených druhů využívané k uchování jejich genofondu a posílení přírodních populací. Od jara do podzimu je volně přístupná specialistům, studentům i široké veřejnosti.
