Základní dělení archaických kosatců

Autor textu: Milan Blažek

Základní dělení archaických kosatců a užitá terminologie

Současný počet v Evropě známých archaických kosatců rozhodně nevypovídá o počtu na světě v současnosti a tím méně v historii. S velkou pravděpodobností jich v Mediteránu vzniklo mnohem víc a to, co známe, rozhodně není to jediné, co kdy existovalo.

I kdybychom nebrali v úvahu umělý výběr, musel u kteréhokoli typu hybridů existovat výběr přirozený. Konstatování, že původní zahradní kosatce byly otužilejší, je nepřesvědčivé. Pravděpodobnější je, že se udržely jen ty, které zaujaly svým vzhledem a současně měly alespoň dostatečnou vitalitu.

Ani doba vzniku nemohla být omezená na určité období. Je nutné předpokládat, že tyto rostliny mohly vznikat i několikrát. Další skutečnost je, že to, co se dochovalo do současnosti, není příslušníkem první filiální generace /F1/. O obou skupinách, o diploidech i o I. germanica se traduje, že jsou sterilní a nebo že mají alespoň omezenou fertilitu. Je pravda, že jsem nikdy neviděl plod kteréhokoli z těchto kosatců, který by byl naplněný 20-50 semeny tak jak je to běžné u planých rostlin výchozích druhů. Ale např. násada plodů I. germanica bezprostředně po odkvětu byla např. v r. 2017 v Průhonicích znatelně vyšší než u kulturních hybridů, které u nás mají malou násadu spontánních většinou plodů, i když se po umělém opylení nejeví jako neplodné. Je však nutné rozlišovat vznik plodu jako takového a vznik plodu naplněného normálními semeny.

Hlavní rozdíly mezi dvěma skupinami archaických kosatců

Vzhledem k tomu, že se sbírce jsou dvě vzájemně málo si příbuzné kosatce archaických kosatců, které si pro zkušenějšího pěstitele ani nejsou příliš podobné, pracujeme s každou z těchto skupin nezávisle.

První rozkvétají rané kosatce o výšce 45-80 cm, které jsou oprávněně zahrnovány pod druh Iris x germanica L.

Kvetou v době kvetení Iris barbata skupiny Intermedia, se kterými jsou si velmi blízce příbuzné. Mají poměrně chudé větvení stonku: na vrcholu dva květy a na dvou, jen vzácně třech bočních větvích je po jednom květu. Jen na dolní větvi mohou být u některých jedinců květy dva.

Květy jsou poměrně velké a mají nejrůznější odstíny modrofialových a červenofialových květů. Nikdy nejsou žluté a nikdy výrazně žilkované kromě oblasti po stranách kartáčků, která je žilkovaná téměř u všech kosatců. Jejich skrytým znakem je specifická forma neplodnosti, která často vede k označení jako sterilita. Přesněji jde o omezenou fertilitu, zejména vzhledem k omezení počtu semen v tobolkách. Jejich počet je do 5, v lepších případech deseti dobře vyvinutých semen. Ostatní základy semen během zrání plodu zasychají.

Listové baze nejsou nikdy purpurově zbarvené, nanejvýš se u malé části pěstovaných klonů pravidelně objevuje krátkodobé charakteristické jarní zabarvení. Cv. Kharput je ojedinělý svým jarním zabarvením listových bazí, ale tento klon s rozsáhlým /sekundárním/ areálem se i v dalších znacích odlišuje od ostatních klonů I. germanica.

Druhá skupina je výškou obdobná, květy jsou ale menší a stonky větvenější a kvetou později, spolu s hlavní masou vysokých kulturních kosatců sekce iris /Iris barbata skupiny Elatior/. V barvě květů se často uplatní žilkování v celé ploše vnějších okvětních lístků, a žlutá barviva, přítomná aspoň stopově; v jednom případě, u I. flavescens, naopak zcela chybí fialová barviva. Ve všech ostatních případech jsou žlutá barviva ve vnitřních okvětních lístcích přítomná ve větší nebo menší míře. Žlutá zcela chybí jen u I. neglecta.

Tyto kosatce označujeme souhrnně Iris pallida-variegata hybridy nebo také jako diploidní archaické hybridní kosatce. 

Proč respektujeme Linnéův I. sambucina, I. squalens a I. germanica.

C. Linné popsal jako druhy tři archaické kosatce hybridního původu: I. sambucina L., I. squalens L. a I. germanica L. První dva jsou jen dvěma svým způsobem krajními barevnými typy rozsáhlého počtu barevných variant diploidních hybridních kosatců. U jednoho viditelně převažuje ve vnitřních okvětních lístcích fialová nad žlutou, u druhého je významnější podíl žlutých barviv. Existují ale nejrůznější přechody.

Takových kosatců se dosud uchoval větší počet a jen se dohadujeme, který ze zachovalých klonů skutečně byl ten, na základě kterého vznikl botanický popis. Ve sbírce k těmto jménům zahrnujeme všechny kosatce, které sem patří na základě botanického charakteru rostlin a alespoň přibližně barvou květů.

C. Linné určitě pojmenoval kosatce, které v jeho době byly dost rozšířené. Nelze přepokládat, že by byl dal druhová jména nahodilým, jen lokálně známým jedincům. Z toho vycházíme i v našem pojetí. Není ovšem jasno ve výběru „typických“ klonů. To, co ve Střední Evropě jednoznačně patřilo k několikasetleté kultuře, nemuselo nutně patřit k několikasetleté kultuře v Linnéově prostředí. Na druhou stranu jeho pracovním materiálem nebylo to, co se vykytovalo v jeho bezprostředním okolí, ale to, s čím pracovali jeho botaničtí současníci a spolupracovníci.

Existují ale i odvážnější přístupy, kde všechny diploidní archaické zahradní kosatce jsou nově zahrnovány do neprioritního I. lurida, a nebo všechny, včetně žlutého I. flavescens jsou klasifikovány jako klony Linnéova I. sambucina, a tím je ignorován základní vztah C. Linného k těmto kosatcům. 

Některé z těchto kosatců u nás dávno zdomácněly, ale jiné se na naše území dostaly poprvé až před 50 lety a později v souvislosti s tvorbou průhonických sbírek. Předtím se tu některé vyskytovaly po staletí v tradiční kultuře, nejspíš se dostaly do některých šlechtických sídel a rozšířily se z nich.

V komerčních sortimentech se ve 20. století pěstovalo několik klonů I. germanica s.s., avšak žádné formy I. germanica s.l. ani archaické diploidní hybridní kosatce tam nebyly. Tam už se pěstovaly jen historické diploidní a první tetraploidní kultivary.

 

Viz též:

Třídění kosatců z hlediska historické hodnoty

Specifikace archaických zahradních kosatců

Archaické diploidní hybridní vyšší kosatce sekce Iris

Archaické aneuploidní hybridní vyšší (= střední a vysoké)  kosatce sekce Iris