Paeonia obovata Maximowicz

Byla popsána roku 1859 podle rostlin sbíraných severně od Vladivostoku. Do Evropy byla poprvé dovezena E. H. Wilsonem v roce 1900.

Paeonia obovata Maximowicz - pivoňka okrouhlá 

(syn. : P. obovata var. glabra)

Vysoká asi 40 - 60 cm, stonek lysý. Zajímavá vlastnost u jiných pivoněk neznámá je, že listy pokračují v růstu i po odkvětu a přestávají růst až v době, kdy zrají plody. Listy mají někdy červený nádech, lístky oválné až opakvejčité, na spodní straně řídce pýřité až chlupaté. Květy Ø 4 (6) cm, růžové, vzácněji bílé, korunní lístky jsou šálkovitě uzavřené. Nitky bílé či růžové, pestíky 2 – 3, lysé. Tetraploid (2n = 20), z Číny jsou udáváni i diploidi (2n =10), ale může jít o záměnu.

 

 

Rozšíření:

 

V přírodě se nachází na velkém území východní Asie, není však příliš hojná. Roste na japonských ostrovech Hokkaido, Honshu a Shikoku, na Sachalinu, v Chabarovském a Přímořském kraji, v jižních Kurilských ostrovech (Rusko), v Koreji, Mandžusku, a severovýchodní Číně.

 

Ekologie:

 

Vyhledává listnaté a smíšené lesy v nadmořské výšce 200 – 2000 m.

 

Ohrožení a ochrana:

 

Je uváděná v červené knize Ruska.


Rostliny s bílými květy jsou označované jako P. obovata var. alba, rostliny s lysou spodní stranou listu byly popsány z Japonska jako P. obovata var. glabra Makino

P. obovata subsp. willmottiae (Stapf) D. Y. Hong & K. Y. Pan (syn.: P. willmottiae Stapf) se liší hustě chlupatým spodním okrajem listů. Má robustnější habitus, květy jsou až 10 cm velké. Spodní strana listů a stonek můžou být purpurově zabarveny. Roste v opadavých lesích v Číně v provinciích Gansu, Henan, Hubei, Ninxia, Shaanxi, a v Sichuanu v nadmořské výšce 800 – 2800 m.


 

 Paeonia japonica (Makino) Miyabe & Takeda - pivoňka japonská

(syn. : P. obovata var. japonica Makino, ? P. chaetocarpa Stapf)

Tento druh popsal Makino v roce 1898 jako varietu P. obovata, jako samostatný druh byla popsána japonskými autory v roce 1910. V zahradnické literatuře je omylem často zaměňována za japonské formy květů pivoňky čínské.

Podobná P. obovata od které se liší se normálním počtem chromozomů (2n = 10). Je nižší, dorůstá 30 – 40 (50) cm. Listy 2 – 3 na stonku, lístky většinou eliptické, lysé na spodní straně. Květy (Ø 6 – 8 cm), vždy bílé, nitky žluté, pestíky 3 – 4, lysé. Kvete o 2 – 3 týdny dříve.

Roste v křovinách a světlejších horských lesích na japonských ostrovech Honshu, Shikoku a Kyusu, v Koreji a Mandžusku.

P. japonica var. pilosa Nakai má listy na spodní straně výrazně pýřité.


P. vernalis Mandl

Byla popsána během první světové války rakouským botanikem Mandlem, který byl vězněn na ruském dálném východě. Nejspíše je totožná s P. oreogeton S. Moore (popsaná podle rostlin sbíraných Rossou v roce 1877). 

Rostlina je blízce příbuzná (podle některých autorů shodná) s P. obovata. Liší se od ní především dobou květu (kvete si o 2 – 3 týdny dříve – v přírodě od půlky května do června). Květy jsou bílé, krémové vzácně nažloutlé až 10 cm v průměru. Roste v Chabarovském a Přímořském kraji, na Sachalinu, Kurilských ostrovech v Rusku ve smíšených lesích, na úpatí sopek či v říčních údolích. Je vedená v červené knize Ruska.