Skupina žlutě kvetoucích pivoněk je některými autory považovaná pouze za poddruhy široce pojatého druhu Paeonia daurica. Jednotlivé kavkazské populace se však dosti výrazně liší, jsou geograficky i ekologicky ohraničené a nejsou mezi nimi zřetelné morfologické přechody.
Paeonia mlokosewitschii Lomakin
(syn. : občas je v zahradních školkách pod jmény P. ´Molly the Witch´ nebo P. ´Mloko´)
Byla popsána Lomakinem v roce 1897 podle rostlin, které vyrostly ze semen sbíraných Mlokosevitčem.
Patří k nejpěknějším botanickým pivoňkám pěstovaným na zahradách. Dorůstá výšky 1m, stonek je lysý, v mládí bývá červený. Lístky oválné až okrouhlé, spodní strana listu sivá, lysá nebo řídce pýřitá. Její květy (Ø 8 – 12 cm) jsou čistě žluté (pokud mají barvu krémovou nebo růžovou, jedná se o křížence). Nitky tyčinek jsou žluté, pestíky (2 - 4) jsou hustě plstnaté. Kvete velmi časně. Mladý stonek je červený. 2n=10.
Roste na skalách, ve světlinách v habrových a dubových lesích a na skalnatých křovinatých svazích v Gruzii (Kachetia – údolí Lagodechy). V přírodě je kriticky ohrožená, je vedená v červené knize Gruzie.
Této pivoňce je podobná nově popsaná P. wendelboi ze severního Íránu, která je však menší.
Paeonia macrophylla (Albov) Lomakin
Byla popsána roku 1895 N. Albovem jako P. corallina var. wittmanniana f. macrophylla, na základě rostlin pěstovaných v Tbiliské botanické zahradě. Lipsky a autoři Flóry SSSR ji považovali za varietu P. wittmanniana.
Poměrně velká rostlina dorůstající 1,5 m. Listy velké až 25 x 15 cm s vmáčklou žilnatinou. Svrchní a spodní strana listu je stejně barevná. Květy bílé, krémové či nažloutlé. Kvete časně. Má lysé nebo řídce pýřité pestíky jako P. steveniana, květy jsou ale širší, otevřenější, a většinou bledší. 2n=20
V přírodě roste na horských loukách a na okrajích lesů a v řídkých bučinách, na pasekách v nadmořské výšce 1000 – 2100m. Vyskytuje se v Gruzii na svazích Adjarsko - Gurijského, Meschetského a Ševšetského hřbetu a hory Chvosh - Tav. V přírodě je kriticky ohrožená.
Je často používána v hybridizaci. Kříženci dědí charakter listů – jsou velké s oválnými lístky. Většinou kvetou velmi časně.
Paeonia steveniana Kemularia –Nathadse
(syn.: Paeonia wittmanniana Steven., Paeonia wittmanniana var. nudicarpa Schipcz. )
Byla popsána Stevenem podle položek sbíraných Wittmannem v roce 1848 jako P. wittmaniana. Stejné jméno však již bylo použito o dva roky dříve pro jiné rostliny a proto je tento popis neplatný.
Dorůstá do výšky 1 m. Spodní strana listu je sivá, huňatá. Eliptické až opakvejčité lístky jsou na vrchu špičaté a okrouhlé při bázi. Květy (Ø 9 – 11 cm) krémově žluté, nitky karmínové, pestíky 2 – 4, lysé. 2n=20. Roste na horských a vysokohorských loukách, v nižších polohách sestupuje i do bukových či jehličnatých lesů v nadmořské výšce 1200 – 1800m. Vyskytuje se v východní Gruzii (Abcházie) na svazích horského hřbetu Okhachkuje, Dadianovsky a Nakeralsky a na hoře Migaria a Askhi a v Turecku nedaleko města Rize. Současní autoři ji většinou spojují s druhem P. macrophylla.
Paeonia wittmanniana Hartwiss ex Lind.
(syn. : P. abchazica Mitz., P. tomentosa Kolak., P. coralina var. wittmaniana Albow)
Byla nalezena hrabětem Worontzoffem a pojmenována na počest ruského botanika Wittmannova.
Rostlina je vysoká až 1m, stonek lysý. Listy jsou zelené, na svrchní straně lysé a na spodní straně světleji zelené s dlouhými bílými chlupy zvláště podél žilek. Lístky jsou na bázi uťaté, vrchol lístků je špičatý, více eliptické než u P. mlokosewitschi. Květy (Ø 10 – 12 cm) jsou krémové nebo žluté, korunní lístky jsou na vnější straně chlupaté podél žilek. Nitky tyčinek jsou červené, pestíky 2 – 3 (4), plstnaté. 2n=20.
Roste na horských loukách a na okrajích lesů či v řídkých habrových a dubohabrových lesích v Gruzii (Abcházii) v údolí řeky Bzibi, na horách Apiancha a Mamdzishkha a v Rusku ve Stavropolském a Krasnodarském kraji v nadmořské výšce kolem 800 m. Je vedená v červené knize Gruzie.
Paeonia tomentosa (Lomakin) N. Busch
(syn. : P. wittmanniana var. tomentosa Lomakin)
Byla popsána Lomakinem podle rostlin pěstovaných v Tbiliské botanické zahradě v roce 1894.
Je podobná P. mlokosewitschii, od níž se liší tvarem lístků (báze je srdčitá až okrouhlá). Dorůstá do výšky 1 m, listy jsou tmavě zelené na horní straně, zvláště na spodní straně výrazně vystupuje žilnatina, měchýřky jsou chlupaté.
Roste na vysokohorských a horských loukách, kamenitých svazích v Talyšských horách v Azejrbajdžánu a v severním Iránu.
Paeonia x lagodechiana Kemularia - Nathadze
(syn. : P. daurica subsp. lagodechiana (Kemularia - Nathadze) J. J. Halda)
Byla objevena v roce 1953 Kazarovou a Dolukhanovem v údolí Lagodekhsky v Gruzii. Mimo tuto lokalitu nebyla nalezena. Jedná se o plodného přírodní křížence P. mlokosewitschii a P. caucasica s velkými, růžovými květy. Rostliny jsou 0,5 – 1 m vysoké, listy na spodní straně sivé s naznačenými žilkami. Nitky červené, prašníky oranžové, pestík je žlutě plstnatý. Je vedená v červené knize Gruzie.
Paeonia x chamaeleon Troitsky
Nejspíše hybrid P. mlokosewitschii a P. caucasica popsaný z Gruzie. Je méně vzrůstná než rodiče, dorůstá výšky kolem 50 cm. Zbarvení květů je variabilní mezi růžovou a krémově nažloutlou někdy s tmavšími žilkami. Rostliny jsou plodné. Kemularia - Nathadze popsala z Gruzie podobné rostliny pod jmény P. troitsky a P. makaschvilii.
Paeonia x litvinskajae Mordak, Punina et Timukhin
Kříženec P. caucasica x P. wittmanniana byl popsán ze západního Kavkazu v roce 2011 nedaleko Soči v Krasnodarském kraji. Rostliny leží vlastnostmi mezi oběma rodiči, květy jsou většinou růžové s tmavými okraji.
