Informační tabule: Přehled výsadeb kosatců

Autor: Mgr. Milan Blažek

Sibiřské kosatce
Zdrojem většiny kulturních odrůd jsou asijský kosatec krvavý (Iris sanquinea) a kosatec sibiřský (I. sibirica). Ucelená expozice sibiřských kosatců se nachází u dolního plotu rosaria.

Kosatce spuria

Základním zdrojem většiny odrůd je kosatec východní (I. orientalis syn.: I. ochroleuca) a řada dalších druhů. Výchozí druhy i výsledné kultivary jsou nasázené v ploše „Apogon“, výběr našich semenáčů
z kulturních forem bude vysázen později.

Japonské kosatce

Základním a donedávna jediným zdrojem je kosatec Kaempferův (I. ensata syn.: I. kaempferi). Ve sbírce na konci  sektoru „Apogon“ máme nyní jen planý druh z Vladivostoku, cenná sbírka japonských a amerických kultivarů, kterou jsme v 70. letech vysázeli v parku pod zámkem na břeh Sádek neodolala zubům hlodavců.

Iris barbata skupiny Elatior

Vysoké kosatce s kartáčky zaujímají největší část sbírky. Základním zdrojem většiny odrůd je kosatec pestrý a kosatec bledý, ze kterých pochází převážná většina kultivarů s
menšími květy. Jejich kříženíms velkokvětými kosatci ze Středomoří vznikly velkokvěté vysoké kosatce.

Kultivary ve svém historickém vývoji vyplňují celou plochu „Elatior“. Uprostřed výsadby je „Český trojúhelník“, který je časově umístěný podle doby, kdy začalo české šlechtění a zahrnuje ukázky výsledků křížení, u nichž jsou zdůrazněny počátky práce každého šlechtitele a současně i výběr různých směrů křížení, kterým se jednotliví šlechtitelé věnovali. U této skupiny předpokládáme v budoucnu význačné rozšíření.

Pogon Species

Výchozí druhy i jejich první hybridy jsou nasázené v ploše „Pogon Species“. Toto je nejcennější část sbírky.
Plané druhy se stále vyskytují na původních přírodních nalezištích a jsou předmětem trvalého botanického studia. Pěstované formy, současné i historické, mají odlišný charakter. Jejich získávání, ověřování a udržování je dlouhodobým, odborně náročným, nákladným a pěstitelsky velmi zodpovědným úkolem. Na rozdíl od kultivarů jsou tyto kosatce daleko méně dosažitelné a proto jejich výsadby jsou celosvětově velmi vzácné. I u naší sbírky stále probíhá doplňování rostlin a zpřesňování jejich determinace.
Příčinou ztráty výchozích botanicky popsaných  druhů je malý zájem v posledních 80 letech. Ten byl důsledkem intenzivního rozvoje zahradních kosatců odvozených od těchto rostlin. Původní kosatce se udržely - spíš než ve sbírkách pod jménem - jako zplanělé v přírodě či jako bezejmenné, těžko určovatelné rostliny v zahradách.

 A Vyšší plané kosatce a odvozené prastaré kulturní formy
jsou umístěny v samostatné výsadbě v nejvyšší části zahrady.
Patří sem především kosatec bledý (Iris pallida). Pochází ze západní části Balkánského poloostrova,
najdeme ho často pěstovaný i zplaňující v jižní a jihozápadní Evropě.
Zdroj vitality a i vůně hybridních kosatců. Důležitým přínosem je i mutace ‚plicata‘, která byla bohatě využívána v celé historii šlechtění. Tyto kosatce nejsou jen prastarými zahradnímu rostlinami, ale i rostlinami užitkovými. Iris pallida se pěstuje pro obsahové aromatické látky v oddencích.

Kosatec různobarvý (I. variegata)
je náš domácí druh, rozšířený ve střední a jihovýchodní Evropě. Zdroj žlutých barviv vysokých zahradních kosatců.

Pallida – Variegata hybridy
Prastaré hybridní rostliny, zdomácnělé v Evropských zahradách nejspíš někdy i před staletími, byly popsány jako druhy: I. sambucina, I. squalens, atd.

Kosatec velkokvětý (I. macrantha), kosatec trojský (I. trojana) a kosatec mezopotámský (I. mesopotamica) patří k hlavním genetickým zdrojům velkokvětých kulturních kosatců.

Kosatec německý (I. germanica) - prastará kulturní rostlina. Je to skupina sterilních klonů, jejíž jméno se často vztahuje na kosatce jiného původu - potomky předchozích druhů.


B Nižší plané kosatce   
   

jsou umístěny v oddílu s nízkými kulturními odrůdami, v blízkosti skupiny Iris barbata Nana. Kosatec nízký (I. pumila) je hlavním zdrojem nízkých hybridů, a komplex kosatce iberského (I. lutescens) je předpokládaným předkem nestarších kultivarů skupiny Intermedia.
Kosatec Reichenbachův (I. reichenbachii) má zásluhu o dvoubarevné vysoké, střední i nízké kulturní kosatce, vyšlechtěné od druhé poloviny minulého století.
Kosatec bezlistý (I. aphylla) se zasloužil o modré kartáčky vysokých kulturních kosatců.