Autor: Ing. Uljana Blažková
Pěnišníky a Průhonický park
Rododendrony se v Průhonicích vždy těšily velké oblibě, o čemž svědčí jejich rozsáhlé výsadby v parku. První rostliny byly vysazeny již koncem devatenáctého století. Jednalo se jak o botanické druhy a jejich hybridní formy (např. R. calendulaceum, R. catawbiense, R. ponticum a další), tak o některé kultivary převážně ze šlechtění T.J.R. Seidla - Německo ( například ´Alfred´, ´Darius´, ´Delila´, ´Eidam´), ale i jiných světových šlechtitelů.
V dalších letech se zahradnický výzkum v Průhonicích zintenzivňoval a spolu s ním se samozřejmě cílevědoměji rozvíjelo i pěstování a později šlechtění rododendronů.
V roce 1908 byla ve Vídni založena „Společnost pro šíření dendrologie a zahradního umění v Rakousko-Uhersku“ a jejím prezidentem byl jmenován zakladatel a majitel Průhonického parku - hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, tajemníkem vynikající německý zahradní architekt a hlavně dendrolog - Camillo Schneider. V té době už naplno probíhaly práce na budování parku. Protože bylo potřeba založit spolkovou zahradu společnosti, nabídl hrabě Silva-Tarouca k tomuto účelu svoje pozemky v Průhonicích. Tak zde v roce 1909 byla zahrada založena a sloužila nejen členům společnosti, ale stala se i pěstebním zázemím pro Průhonický park. Průhonice se tak staly centrem introdukce nejen dřevin, ale i trvalek a skalniček.
Po rozpadu Rakousko-uherské společnosti přešla její činnost na Dendrologickou společnost československou, založenou v roce 1922, a ta udržovala v Průhonicích svou zahradu až do roku 1955. V zahradě dendrologické společnosti byla také vysévána velká množství semen rododendronů.
Nejcennější rostlinný materiál byl během prvních let historie parku získán ze sběrů v přírodě. Byla to například expedice Camillo Schneidera na Kavkaz a do Číny, a dále pak sběry E.H. Wilsona, G. Foresta, Kingston Warda a Rocka v Číně, nebo I. Ambrozyho v Americe.
Další rostliny byly napěstovány ze semen získaných od zahraničních zahradnických firem (Regel a Kesselring v Petrohradě, Vilmorin v Paříži, Seidl v Grüngräbchen v Sasku aj.), nebo s přispěním zahraničních botanických zahrad a arboret byla sbírka rozšiřována získáním semen sebraných při expedicích, nebo darem či výměnou rostlin, vypěstovaných v těchto zahradách (botanické zahrady Kew, Edinburg, Vídeň, Montpellier, Arnold arboretum a další). Ale byly zde dopěstovány i mladé rostliny získané nákupem či výměnou od zahraničních firem.
Mnoho takto napěstovaných druhů, kultivarů, ale hlavně hybridních rostlin bylo vysazeno do parku. V tradici pěstování rododendronů pokračovaly i Státní pokusné objekty zemědělské v Průhonicích (od roku 1936 Výzkumné ústavy zemědělské), které převzaly správu parku v roce 1927, poté, co ho A.E. Silva-Tarouca prodal státu. Později tuto tradici rozvíjel i Výzkumný ústav okrasného zahradnictví - nástupce Výzkumných ústavů zemědělských.
V meziválečném období zde například proběhlo soustředění a vyhodnocení tehdejšího světového sortimentu pěnišníků. Shromážděný rostlinný materiál posloužil potom nejen k obohacení Průhonického parku a rozvoji pěstování rododendronů v Československu, ale byl dobrým základem k zahájení cílené šlechtitelské práce.
První Průhonické kultivary
S hybridizační prací započal už A.E. Silva-Tarouca spolu s F. Zemanem, inspektorem spolkové dendrologické zahrady. Bližší informace o těchto kříženích však chybí. Na přelomu 20.-30.let se začala šlechtitelská práce intenzivně rozvíjet zejména zásluhou ředitele Státních pokusných objektů zemědělských doc. B. Kavky, který se sám šlechtěním rododendronů prakticky zabýval. Ve 30. letech začal s křížením opadavých rododendronů (kultivary ´Vlasta´, ´Dagmar´, ´Zdena´), dále potom pokračoval křížením poloopadavých a stálezelených rododendronů (kultivary ´Don Juan´, ´Humoreska´, ´Má Vlast´ a další).
Jelínkovy azalky
K velmi známým a atraktivním kultivarům poloopadavých rododendronů patří skupina tak zvaných Jelínkových azalek, vzniklých křížením japonských druhů poloopadavých rododendronů. Křížení provedl prof. J. Jelínek, semenáčky byly pěstovány v Průhonicích a výběr vhodných rostlin pro další pěstování byl proveden prof. J. Jelínkem a po jeho smrti doc. B. Kavkou, Ing. M. Opatrnou a J. Dvořákem (kultivary ´Blanice´, ´Otava´, ´Sázava´, ´Vltava´ a další).
Velkokvěté stálezelené hybridy
Šlechtěním velkokvětých stálezelených rododendronů na mrazuvzdornost se zabýval prof. J. Scholz. Pracoval hlavně s R. smirnowii, který je v našich podmínkách prakticky plně otužilý. V Průhonickém parku roste z těchto křížení mnoho hybridních rostlin, z nichž vybrány a pojmenovány byly kultivary ´Aurora´, ´Luník´, ´Lajka´ a ´Sputnik´.
Šlechtěním velkokvětých stálezelených rododendronů se dále zabývali Ing. M. Opatrná, J. Dvořák a J. Kyndl. Z hybridizační práce Ing. A. Dostálkové vznikly dále už generativně množitelné podnože pro roubování stálezelených rododendronů.
Skleníkové azalky
V Průhonicích vznikla i řada kultivarů „skleníkových azalek“ zásluhou šlechtitele Ing. J. Matouše.
Celkem bylo do poloviny 90.let uznáno 65 československých kultivarů pěnišníků, z nichž převážná většina vznikla právě v Průhonicích.
Do parku tak byly vedle zakoupených, přemnožených a jinak získaných botanických druhů a zahraničních kultivarů vysazovány také uznané novinky československého šlechtění a zároveň i stovky semenáčů, aby z nich byly posléze vybrány mrazuvzdorné, esteticky hodnotné rostliny.
V 60. letech, kdy delimitací části VÚOZ vznikla v Průhonicích Botanická zahrada Československé akademie věd, se práce na sortimentu rododendronů rozdělila do dvou pracovních směrů. Ve VÚOZ, vedle šlechtitelské práce, bylo v 70. letech zahájeno hodnocení evropského sortimentu velkokvětých stálezelených rododendronů se zvláštním zřetelem na mrazuvzdornost a byla propracovávána metoda vegetativního množení řízkováním. Práci na tomto úkolu řídil Ing. K. Hieke.
Od konce sedmdesátých let 20. století probíhaly ve VÚOZ také pokusy s množením opadavých rododendronů řízkováním (Ing. J. Obdržálek) a dále s množením rododendronů pomocí tkáňových kultur (Ing. K. Kodýtek, Ing. A. Nekolová).
Vzhledem k této bohaté tradici pěstování a šlechtění rododendronů v Průhonicích byla i do sbírek Botanického ústavu AV ČR zařazena ukázka této šlechtitelské práce, i když probíhala na půdě jiné instituce (kromě práce Ing. Dostálové, která sice započala svou práci na vyšlechtění mrazuvzdorných podnoží ve VÚOZ, nyní Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví ale práci dokončila na půdě botanického ústavu .
Na dvou plochách je tedy malá ukázka toho, co bylo v Průhonicích vyšlechtěno.
Přehled českého šlechtění je zde.
