Nejzachovalejší vlhké až mokré pcháčové louky z celého parku nalezneme právě zde. Na dálku je rozpoznáme podle zelenkavých hlávek pcháče zelinného (Cirsium oleraceum), výrazných růžových květů kohoutku lučního (Lychnis flos-cuculi), žlutě vybarvených květů pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris) a hrachoru lučního (Lathyrus pratensis). Ty spolu s bíle kvetoucím tužebníkem jilmovým  (Filipendula ulmaria) dotvářejí barevnou kulisu luk před senosečí. V otavě naopak převládají červené palice květů krvavce totenu (Sanguisorba officinalis).

Z trav zde tvoří dominantu kostřava luční (Festuca pratensis), psárka luční (Alopecurus pratensis) a lipnice obecná (Poa trivialis). V podobných loukách rozšířených i v okolních odlesněných nivách Botiče se dříve vyskytovaly i nápadné upolíny nebo kosatce sibiřské. Tyto druhy ale před desítkami let vymizely a nalezneme je nejblíže už jen v chráněném území u Šeberova. Louky byly přeorány, odvodněny a dosívány komerčními trávami.

Vytrvaly pouze malé plochy vlhčích luk poblíž rybníků nebo v terénních depresích s výše položenou hladinou podzemní vody, které nebylo tak snadné odvodnit. Takový luční klenot máme i před sebou. Optimum zde mají početné ostřice, z nichž jmenujme ostřici štíhlou (Carex gracilis) nebo ostřicí prosovou (C. panicea), pod nimiž se žlutí pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) a už brzy zjara i blatouchy bahenní (Caltha palustris) někomu známé jako „mastné knedlíky“. Ze vzácnějších druhů zde roste zákonem chráněná orchidej prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Při okrajích na vysýchavých místech nalezneme v létě kvetoucí bukvici lékařskou (Betonica officinalis), kterou doplňuje mrkvovitá rostlina olešník kmínolistý (Selinum carvifolia).

Poloha

 N 49° 59,946'
E 14° 33,363'
339,5 m