Suché ovsíkové louky

Suché ovsíkové louky
Značka

Na vyvýšených místech nebo na výslunných odlesněných svažitých průhonech parku naleznete sušší druhově bohatší ovsíkové louky.

Po smýcení lesa se přes paseková a různá světlostní stadia vyvinula luční společenstva, která jsou nejcennějším biotopem nejen proto, že zde mohou na ploše 25 m2 hostit klidně i přes 40 druhů cévnatých rostlin, ale také proto, že v nich přežily druhy, které v širokém okolí už vymizely z různých důvodů. Průhonický park pokrývá mnoho rozdílných lučních stanovišť zejm. na vlhkostním gradientu. Proto se zde setkáme s mokřadními a vzácně i prameništními společenstvy na bahnitých a vodou trvale zamokřených půdách. Na ně navazují v mozaice sezonně vysychavé nebo přeplavované louky. V nejvyšších partiích v závislosti na dotaci slunečního záření a v lesních průhledech se pak vytváří vegetace teplomilných ovsíkových luk nebo mechatých většinou druhově nenasycených porostů s psinečkem obecným nebo medyňkem měkkým. Louky se musejí pravidelně sekat, jinak by postupně rychleji či pomaleji zarostly nejprve křovinami a později lesem. Místy se tomu tak stalo, ale takové případy většinou neuniknou pozornosti sekáčům včetně na ně navázaných lesních lemů. Jsme přece jen v parku, kde je zájem udržet kulturní složku.

Sušší druhově bohatší ovsíkové louky se nacházejí v travnatém pásu mezi porosty dřevin. Roste v nich hojně ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), který doprovází kostřava červená (Festuca rubra). Z nápadných bylin zaujmou fialově kvetoucí chrastavce rolní (Knautia arvensis) a kopretiny (Leucanthemum ircutianum). Pokud se tato společenstva vytvořila na vyvýšeninách na plochém dně údolí, pak jsou obohacena o mnohé vlhkomilné druhy, které v okolí převažují. Naopak ve svazích a výslunných polohách přistupují teplomilné druhy jako např. bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) nebo rožec rolní (Cerastium arvense).

 

Poloha

N 49° 59,824'
E 14° 33,417'

345,3 m