Květnatá louka | Botanická zahrada | Naučná stezka | iBotky.cz

Květnatá louka

Mobilní verze

Protože řada luk na území botanické zahrady byla pouze extenzivně udržována a sekána jen jednou či dvakrát ročně, udržela se na nich (oproti pravidelně sekaným trávníkům) poměrně bohatá společenstva bylin.

 

 

N 49° 59,627'
E 14° 33,838'
± 3,2 m

 

Proto jsme v rámci expozic rozária a fruticeta vybrali a vyčlenili plochy, na kterých extenzivní ráz sekání bude pokračovat, a bude tak zachována vysoká rozmanitost těchtospolečenstev jak pro návštěvníky, tak i živočichy.

Louky, jako je ta před Vámi, jsou výtvorem člověka, neboť bez jeho činnosti by na tomto místě byl les tvořený listnatými stromy jako je habr, dub, lípa s různými lesními druhy bylin a trav. Fragmenty takových lesních společenstev, které by se blížily přirozeným, můžete spatřit na nepřístupných svazích průhonického parku. Podle míry zásahu člověka můžeme travnaté ekosystémy řadit i do různých klasifikačních jednotek. Na tom, jak je míra narušování (disturbance) častá, závisí i druhová bohatost cévnatých rostlin. Ta je většinou nejvyšší, pokud se jedná o středně silnou disturbanci. Na sešlapávaných cestách pokusné zahrady nalezneme trávníky intenzivně sekané a občas ošetřené herbicidy proti dvouděložným plevelům. Tam rostou proto většinou jen trávy jako lipnice roční (Poa annua) a jílek vytrvalý (Lolium perenne) a občas jitrocel větší (Plantago major). Takový „trávník“ je nejméně zajímavý pro biodiverzitu. V trávnících intenzivně sekaných ale neošetřovaných herbicidy, mohou růst další druhy jako je sedmikráska chudobka (Bellis perennis), různé druhy smetánek neboli pampelišek (Taraxacum spp.), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea) a černohlávek obecný (Prunella vulgaris). Všechny takový trávník zpestřují a navíc poskytují i cennou potravu pro opylující hmyz. V trávnících sekaných 3 – 4krát ročně pak nalezneme největší množství druhů typických pro luční společenstva. Z bylin jmenujme jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), svízel povázka (Galium mollugo), řebříček obecný (Achillea millefolium) a jetel luční (Trifolium pratense); z trav pak psineček tenký (Agrostis capillaris), srha říznačka (Dactylis glomerata), kostřava červená (Festuca rubra), tomka vonná (Anthoxantum odoratum), jílek vytrvalý (Lolium perenne).


Takový bohatý a louce podobný porost je estetický a má své místo v zahradě. Máme zde ale i trávník nesekaný, kde se hromadí stařina a tam převáží konkurenčně silný druh, který nedovolí uchycení např. nápadné kopretiny. Plyne z toho pro nás ponaučení, že častým sekáním trávníku se připravujeme o požitek z krásy květů a připravujeme tím o místo k životu mnoho dalších druhů. Pokud jsme ale leniví, zaroste brzy naše louka dominantními druhy a postupně bude směřovat ve vývoji (sukcesí) v lesní porost. Z předchozího textu je zřejmé, že nejbohatší luční společenstva můžeme vidět v trávnících či loukách extenzivně udržovaných a alespoň 2krát ročně sekaných. Pro udržení biologické rozmanitosti je proto vhodné, i v intenzivně udržovaných zahradách, golfových hřištích nebo sadech ponechat část travního porostu pouze extenzivně udržovanou. Jednak má svoje kouzlo a současně pomůže motýlům, broukům e dalším živočichům žít i v umělé krajině.