Parazité a poloparazité rostlin
Mobilní verze
Jako parazité rostlin jsou obecně známy houby, bakterie i viry. Ale i v rámci rostlinné říše se nezávisle na sobě vyvinula skupina rostlin, která je částečně či úplně závislá na jiných rostlinách, od kterých získává potřebné látky pro svůj růst a vývoj. Rostlinní parazité jsou známi především mezi rostlinami dvouděložnými z čeledi krtičníkovitých, zárazovitých, ochmetovitých, hnilákovitých, santálovitých a kokoticovitých.
14.5645417°E,49.9926289°N
Prvním stupněm závislosti je poloparazitismus: hostitel dodává parazitické rostlině především vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Poloparazit má zelené listy a je schopen fotosyntézy. Hostitelská rostlina zásobuje poloparazita vodou a v ní rozpuštěnými minerálními látkami, což je výhodné, pokud poloparazit roste ve větvích stromů anebo má svůj kořenový systém jen nedokonale vyvinutý. Typickým příkladem poloparazitických rostlin je jmelí (rod Viscum) a ochmet (rod Loranthus), které podle druhu roste buď na jehličnatých nebo listnatých dřevinách. Méně známé je, že poloparazitickým životem žije i řada lučních rostlin jako jsou černýši (rod Melampyrum), světlíky (rod Euphrasia), zdravínky (rod Odontites), všivce (rod Pedicularis), kokrhele (rod Rhinanthus) a lněnky (rod Thesium), kteří cizopasí na kořenech jiných okolních rostlin. Dalším stupněm závislosti jsou rostliny, které ztratily zcela zeleň listovou a jejich růst a vývoj je zcela závislý na živinách dodávaných hostitelskou rostlinou. Jedná se již o pravé parazity. K nejznámějším parazitickým druhům u nás patří podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), zárazy (rod Orobanche) a kokotice (rod Cuscuta). Tyto druhy cizopasí přímo na kořenech hostitelských rostlin. V jižní Evropě se můžeme setkat s dalšími cizopasnými rody, jako jsou ozorna obecná (rod Cytinus), hlivenec (rod Cynomorium) a zárazice (rod Cystanche). Avšak ne každá nezelená rostlina parazituje na zelených rostlinách. Některé nezelené druhy jako hnilák (rod Monotropa) a především orchideje jako hlístník (rod Neottia), hnědenec (rod Limodorum), korálice (rod Corallorhiza) a sklenobýl (rod Epipogium) jsou vyživovány pomocí půdních hub. Protože na jejich kořenech chybí přísavky, haustoria, dlouho se předpokládalo, že přijímají přímo organické látky z humusu, a proto se tyto rostliny označovaly jako saprofyté. Dnes víme, že jsou vyživovány pomocí mykorrhizních hub. A tyto houby buď získávají živiny rozkladem humusu a nebo z kořenů zelených rostlin.
kokotice povázka (Cuscuta epithymum)
Jednoletá rostlina dokonale přizpůsobena parazitickému životu. Má tenké, dlouhé, větvené lodyhy, které jsou hladké, lysé, bělavé, nažloutlé až purpurové. Jejich charakter upomíná na svlačce, s nimiž je vzdáleně příbuzná. Listy jsou redukované, šupinovité. Květenství tvoří hustá klubíčka s 5–30 květy. Květy jsou 5četné. Plodem je tobolka. V příhodných podmínkách roste velice rychle a dovede zcela pokrýt matečné rostliny. Produkuje velké množství semen, jedna rostlina jich může vyprodukovat až 2 500. Semena vydrží v půdě 5–10 let, přičemž klíčí při styku s hostitelskou rostlinou a záhy ji začne ovíjet. Kokotice povázka se u nás začala šířit v polovině 19. století a rychle se stala nebezpečným plevelem, který snižoval výnos pícnin, především jetele a vojtěšky. Šířila se především nedokonale vyčištěným osivem. Proto byl v roce 1880 přijat zákon, který přikazoval její hubení. Dodnes rod kokotice patří podle jedné vyhlášky ministerstva zahraničí ke karanténním plevelům stejně jako zárazy, což je paradox, protože některé z nich jsou chráněny zákonem o chraně přírody (např. záraza ožanková – Orobanche teucrii). Některé druhy kokotic jsou léčivé, v tradiční čínské medicíně je využívána kokotice čínská pro léčbu gynekologických problémů, snížení nitroočního tlaku a podpoře imunity.
Přehled parazitických rostlin podle databáze Florius.
Přehled poloparazitických rostlin podle databáze Florius.
