Ruderální společenstva parku

V okolí bodu č. 4 se nachází šácholan průhonický (Magnolia x pruhoniciana), kříženec japonského druhu M. obovata a amerického druhu M. tripetala. Z druhové garnitury jsou zde zajímavé obě škardy - škarda vláskovitá (Crepis capillaris) a škarda dvouletá (C. biennis),  bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), řebříček obecný (Achillea millefolium), sedmikráska obecná (Bellis perennis), sveřep měkký (Bromus hordeaceus), chrastavec rolní (Knautia arvensis), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel větší (P. major), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus) a např. jetel luční (Trifolium pratense).

J. Jakl (2013): Hanburyana 7: 54-62.

Jak dlouho zde rostou?  

Některé invazní druhy jsou zde známy již přes 100 let jako bolševník velkolepý (Heracleum mantagazzianum) nebo křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), o nichž psal již hrabě Tarouca v roce 1909. Některé zde byly v minulosti častější např. jestřabina lékařská (Galega officinalis). Některé druhy udávané alovutným botanikem profesorem Dominem ještě jako plevele například zvonek česnáčkolistý (Campanula alliariifolia), tařice zední (Alyssum murale) nebo lnice dalmatská (Linaria dalmatica) není ani stopy. Již téměř 50 let v okolí narušovaných stanovišť jako pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata), turan kanadský (Erigeron canadensis), kakost pyrenejský (Geranium pyrenaicum), v lese pak netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) či batolka ptačincolistá (Claytonia sibirica), která zde tvoří místy koberce, na vlhkých cestách je hojná sítina tenká (Juncus tenuis). Některé z nich se sem dostaly se sadbou sazenic, jiné byly pěstovány jako okrasné, další sem zavlekl člověk podél cest a významným zdrojem je zde i potok Botič. Jiné byly dříve vzácné jako Impatiens parviflora (poprvé zaznamenána v Praze v r. 1870) a v r. 1965 v blízkém okolí a poprvé v r. 1968 na letněném dni rybníka Bořín. Při vypuštění rybníka Bořín ale kupodivu nezplaněly druhy pěstované na obnaženém dně, které jinak slouží jako prostor pro takové invaze. Dnes jeden z nejhojnějších invazních druhů kolotočník ozdobný znal zplanělý botanik Domin roku 1943, přičemž první údaj o pěstování pochází z r. 1924. Mezitím se mu podařilo utéct z kultury do volné přírody.

Odkud se vzaly?  

Dříve zde stávaly spolkové zahrady Dendrologické společnosti a hraběcí zelinářské a okrasné zahrady. Nejmladší zahrada je Na Chotobuzi, Štípenka a Rosarium založené ve 40.-50 letech minulého století. Velké pozemky zde má také Výzkumný ústav okrasného zahradnictví Silva da Taroucy. Tato místa mohla být ohniskem šíření dnes široce rozšířených druhů nehledě na to, že se vysazovalo i po celém parku. Řada z nich byla uváděna v katalogu Dendrologické zahrady.