Průhonický park v sobě snoubí přírodní a kulturní složku. Bez vlivu člověka by vpodstatě celé území parku (až na malé skalnaté vyhlídky a vodní plochy) pokrýval les jako tzv. potenciální přirozená vegetace.

Koncept potenciální přirozené vegetace nám ukazuje optimální stadia lesa v závislosti na půdních a klimatických podmínkách, které by zde panovaly, pokud by už dále nezasáhnul významně člověk. Podél Botiče by tak rostly potoční luhy s olší lepkavou, jasanem a vrbami. Na ně by navazovaly dubohabřiny s bohatým bylinným patrem místy vzácně se suťovými lesy s javory a lípami na svazích. Na jižně exponovaných svazích s mělkou půdou by pak rostly kyselé doubravy s vtroušenou borovicí a břízou a na rovinách by většinou převažovala druhově chudá doubrava.

Část z toho vidíme i dnes, ale zde rostoucí les patří paradoxně k nejvíce přetvořeným stanovištím, protože se při krajinářské kompozici byl dosazován mnohými exotickými druhy, které v něm leckde zplaňují. Kromě toho se zde šíří i mnohé v minulosti kulturní byliny. Za všechny jmenujme batolku ptačincolistou, která doslova zamořila celý park, ale poslušně nepřekračuje zatím jeho hranice. Místy zarůstá les neprostupným ostružiníkovým houštím, což lze přičíst přibývajícímu spadu živin a vlivu zvěře.

V okolí Glorietu rostou kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), šťovík menší (Rumex acetosella), smolnička obecná (Steris viscaria), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), ve kterých zplaňuje náprstník červený (Digitalis purpurea), večernice vonná (Hesperis matronalis), mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), janovec metlatý (Cytisus scoparius). Mechaté fáze s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) mohou někdy přecházet ve skalky s osladičem obecným (Polypodium vulgare). Na zastíněných svazích rostou bika bělavá (Luzula luzuloides), a třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea).

Poloha

 N 49° 59,739'
E 14° 33,489'
340,4 m