Z typických kyselomilných druhů zde najdeme Nardus stricta, ostřici kulkonocnou (Carex pilulifera), Danthonia decumbens, Avenella flexuosa, Festuca ovina, Agrostis capillaris, Hieracium lachenalii, biku bělavou (Luzula luzuloides). Podmínky pro ně jsou tak příhodné, že zde dokonce zplaňuje hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), který zde byl v minulosti bezpochyby vysazen. O poblíž rostoucí arnice to ovšem nemůžeme říci s takovou jistotou. Nacházíme se ve vlhčí části parku, což pozorujeme podél cest, kde rostou vlhkomilné druhy  papratka samičí (Athyrium filix-femina), Stellaria nemorum, S. alsine a Persicaria hydropiper. Jako potenciální lesní vegetace jsou zde mapovány mezofilní acidofilní doubravy. Dnes jsou zde nejčastěji zastoupeny monokultury smrku a výsadby dalších dřevin v podrostu s častým bezem černým, který ukazuje na obohacení živinami. Je tu také hodně kopřivy a ostružiníků ze série Glandulosi, Rubus koehleri a invaduje zde netýkavka Impatiens parviflora.

Poloha